Spiknutí v polských prezidentských řadách

Odvahu klást odpor tomu, co se v současnosti vydává za správné, navzdory tomu, že tato správnost se nachází v příkrém rozporu s elementární spravedlností."

Janusz Kurtyka a jeho vyznamenávaní spolupracovníci nebyli prezidentovi neznámými postavami. Do Institutu paměti národa je dosadila správní rada, zvolená v době, kdy Polsku vládla obě dvojčata bratrů Kaczyńských spolu s krajně levicovou Sebeobranou a polofašistickou Ligou polských rodin. Tato podařená koalice, která naštěstí pro Polsko byla u moci jen necelé dva roky, měla přivést na svět tak zvanou IV. republiku. A popřít tak předchozí třetí republiku, narozenou před dvaceti lety u kulatého stolu.

V interpretaci bratrů Kaczyńských bylo jednání u kulatého stolu, které otevřelo v Polsku cestu k demokracii, ve skutečnosti spiknutím části protikomunistické opozice s komunisty, s cílem si mezi sebou rozdělit moc a Polsko dál držet v nesvobodě mravního úpadku. Nepochybně toto měl Lech Kaczyňski na mysli, když při udělování komandorských křížů pronesl, že práce Institutu paměti národa není jen činnost vědecká, ale boj, který vyžaduje velkou statečnost.

Boj, do kterého se Institut pod vedením Janusze Kurtyky pustil, v krátké době přinesl první plody. Institut vydal publikaci dvou svých spolupracovníků, která má doložit, že Lech Walesa, vůdce Solidarity, hlavní postava u kulatého stolu a pozdější první demokratický prezident byl ve skutečnosti dlouholetým spolupracovníkem státní bezpečnosti. Publikace sice nepřinesla jediný přímý důkaz, Institut si přesto za ní stojí. Kniha se kupříkladu opírá o hlášení důstojníka bezpečnosti, který podle autorů má být mrtvý. Ukázalo se však, že se tento korunní svědek v Gdaňsku těší dobrému zdraví. Nepopírá, že se s Walesou zná z roku 1971, kdy Walesa byl jedním z vůdců gdaňského dělnického povstání, komunistickou mocí krvavě potlačeného, odmítá však, že by pro státní bezpečnost pracoval jako její agent.

Mezitím Institut objevil, že i druhý demokratický prezident Polska Aleksander Kwaśniewski byl agentem státní bezpečnosti. Zatímco Walesa měl mít přezdívku Bolek, Kwaśniewski byl údajně veden pod pseudonymem Alek. Slabinou tohoto tvrzení jsou dvě nepominutelné skutečnosti.

Agent Alek měl jistou dobu pracovat pro varšavský deník Źycie Warszawy, přitom Kwaśniewski, kariérní stranický funkcionář měl s novinami co do činění jen tehdy, když se mu dostaly do rukou a začetl se do nich. Jako funkcionář komunistické strany byl navíc před pokusy zverbovat ho pro spolupráci se státní bezpečností chráněn. Ne proto, že by si komunistická strana fízlování ošklivila, ale proto, že tak politické policii dávala najevo, kdo komu v zemi poroučí. Aleksander Kwaśniewski se nechal slyšet, že dokonce ví, s kým si ho Institut plete. Nechá si to ale pro sebe. Podle něj badatelé z Institutu si mají pravého Aleka sami vybádat. Bádání je přece jejich profese, a ne jeho. Do určité míry o nich však zapochyboval, když v reakci na své obvinění Institut označil za institut klamání národa.

Kapkou, kterou přetekl pohár, byla publikace mladého krakovského aktivisty strany Právo a spravedlnost Pavla Zyzaka o Lechu Walesowi, kterou Institut recenzoval. Publikaci sice nějaké drobnosti vytkl, nicméně celkové vyznění recenze bylo shovívavé. Zyzak potvrzuje Walesovo fízlování, aniž na jeho podporu přidává cokoli nového, pokud tím nemá být Zyzakův pokus o jeho psychoanalytický portrét. Walesa údajně má trpět Oidipovým komplexem, a proto se nejprve přimknul k Edwardu Gierkowi, později k Wojciechu Jaruzelskému. V mládí byl bezbožným darebákem, který čural do kropenky se svěcenou vodou, a měl nemanželské dítě, ke kterému se nehlásil.

Zajímavé na věci je, že oba, Walesa i Kwaśniewski, seděli před dvaceti lety u kulatého stolu, u téhož stolu, u kterého tehdy bylo možné potkat i Lecha Kaczyńského, třetího demokratického prezidenta Polska.

Otázkou zůstává, zda se nerodí nová tradice? Jakmile si polský prezident odslouží své, obviní se z fízlování pro komunistickou policii. Nesnaží se současný prezident vyznamenáním Janusze Kurtyku přesvědčit, aby v jeho případě, až za rok skončí, tradici přerušil? Doufám, že si Kurtyka vzpomene na prezidentova slova o mocném spiknutí, které se snaží zabránit odkrývání pravdy, a na starou zkušenost, že zpravidla sám tvůrce teorie spiknutí bývá i spiklencem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .