Stát hrozí černým pasažérům
Zbavit se černých pasažerů v sociálním systému. Tak zní hlavní úkol pro nový zákon o zaměstnanosti, který začíná platit už v říjnu. Češi si příliš zvykli na dávky a odmítají pracovat, nebo dokonce pracují načerno a ještě si chodí pro dávky. S tím je třeba skoncovat, míní ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.
Proto podle nového zákona o nezaměstnanosti bude mít jen na minimální dávky nárok ten, kdo nebude chtít pracovat. Zní to rozumně, přesto je celý případ složitější a tudíž není jasné, jestli pokus vyjde.
Dnes v Česku je totiž vztah státu a občana a někdy do té míry, že to nikomu neprospívá. Škromachova iniciativa to může celé ještě zkomplikovat.
Selským rozumem vzato, není možné, aby občan neměl se svým státem nic společného. Teoreticky si lze představit, že člověk neplatí žádné daně a na oplátku od státu nic nepožaduje. Fakticky to ale nejde, protože každý nakonec využívá dotovaných služeb státu, například silnice, nebo policii. Navíc se každý musí nějak život a pokud neplatí daně, stát s ním zachází jako se svým dlužníkem. Svým způsobem má pravdu, protože daně, která nezaplatím, stát vybírá od druhých.
To by bylo ještě jednoduché. Většina lidí ale využívá dalších služeb, například sociální dávky. Kdo přijímá dávky, ten určitě měl platit daně ze své práce, zní elementární pravidlo sociální spravedlnosti. Přirozené je také hledat práci, abych spoléháním na dávky nebral peníze druhým.
V celém systému existuje určitá rovnováha mezi státem a občanem. Stát si bere peníze, jak uzná za vhodné, vrací mi je ale ve chvíli kdy potřebuji pomoci. Mohu být na státní svévoli rozzloben jak chci, pokud ale v tom celém vidím nespravedlnost, neměl bych ji ještě zvětšovat tím, že systém zneužívám.
V této chvíli přichází Škromachův zásah, který nezapírá inspiraci v podobných reformách například na Slovensku, nebo v Německu. Je to proto, aby zabránil zneužívání, jenže potíž je v tom, že může porušit dosavadní rovnováhu.
Stát totiž bude napříště rozhodovat, kdy jsem na tom špatně a mám na dávku právo a kdy mi je vlastně docela dobře a mohl bych pracovat. Není to dáno nějakým obecným, všemi přijatým pravidlem, ale případy se budou hodnotit jednotlivě.
Zopakujme si to: ze své práce musím platit daně, stát mi za to slibuje pomoc v nejhorších okamžicích. Pokud ale neuzná, že mi je špatně, pak mě bude nutit do práce, kterou jeho úředníci uznají za vhodnou. Tím se závislost občanů na státu může zvýšit. Bránit se mohu pouze tím, že dávky žádat nebudu, stát ale po mně stejně bude chtít daně.
Stát přitom nechce systém dávek zjednodušit, pouze postaví nějaké zábrany, aby nebyly tak přístupné.
O tom, že celá reforma může jenom zvětšit byrokracii a posílit moc státu, svědčí především Škromachův záměr rozšířit stavy úředníků. Navíc, a to je horší, dosud existují různé výklady, jak bude systém fungovat. Kdo vyplácí dávky Kdo nařizuje práci Jaké bude minimum
