Středoevreopský fejeton

Ale všechny tyto země mají jeden zásadni nedostatek. V jejich blízkosti není Legoland, vysněné místo mého syna, který je o panáčcích a stavbách z lega schopen mluvit stejně dlouho jako o fotbalové lize mistrů - což je v obou případech témeř nekonečně dlouho. Od severních německých hranic a Friských ostrovu, z nichž vám právě píšu, je to do dánského Legolandu jen něco pres sto padesát kilometru. Což je vzdálenost, která se dá i s desetiletým klukem tam i zpátky bez problému ujet.

A tak jsme tady. Na Syltu. Pro Němce je to nejvyhlášenější místo dovolené. Jezdi sem kancléři, ministři, průmyslníci, každý, kdo na to má. I proto je dobré Sylt vidět. Je to téměř třicet kilometru dlouhý ostrov. Oproti ostatním friským ostrovům v okolí má tu výhodu, ze odliv na jeho zapadním pobřeží není tak velký, takže je tu zřejmě nejdelší písečná pláž v celém Německu. Pláž opravdu krásná, z jedné strany moře, z druhé vysoké písečné, travou zarostlé duny. A moře, tady moře Severní, je tu opravdu divoké. Ostatně, je to vlastně nefalšovaný oceán, na jehož druhém konci jsou břehy Skotska a ještě dal Ameriky.

Když se počasí vydaří tak jako zrovna dnes, kdy se většinu dne nad hladinou válely mraky, z nichž občas sprchlo, má ta zdejší plaz jednu úžasnou výhodu. Není na ni ani noha, typické německé kukaně bránící slunící se Němce proti větru jsou úplně prázdné a nikoho nenapadne za ně vybírat. Když jen trochu popojdete od centra letoviska, je to jak letni sen. Vy, písek, nekonečná pláž, moře a nikde ani živáčka. Odpoledne se sice pár lidí z přeplněných nákupních ulic Westerlandu, jak zní název největšího města na Syltu, k moři vydá, ale pořád je to nic. Zkuste si najít takové místo v Chorvatsku nebo Itálii. Zvlášť, když tam v létě skoro neprší a devatenáct stupňů tam u moře měli naposledy v dubnu.

Sylt, stejně jako další německá letoviska u more, postrádá onu levnou pachuť masové turistiky, která občas kazí dojem z krásných přímořských mest. Ne náhodou mají německá letoviska přídomek "lázně". Žije se tu pomalu, s jistou dávkou elegance, chodi se na procházky - většinou v oblečení do slušné společnosti. Německá letoviska jsou navíc "německá". O cizince tu nezavadíte a ani tu na ne nejsou zařízení. Jazykovou vybavenosti číšníků počínaje a nezměnitelně německou klávesnicí na počítači v internetové kavárně konče.

Ostatně, žádné cizince na Syltu nepotřebují, na zdejší a par dalších německých pláží u moře je německých turistu dost. Respektive příliš. Aby počet návštěvníků nepřerostl na vyhlášeném Syltu pres únosný počet, vymysleli Němci jednoduché řešení. Nedá se sem dojet autem. Na Sylt totiž jezdi po hrázi mořem jenom vlak, což je pro auta tak milovné Němce

velký minus. Aby nebyl úplně zásadní, vozí ten vlak sice také auta, ale komplikace to je dostatečná, nehledě na skoro sto euro, kolik ten převoz auta stoji. Německo, tedy to východní, to bylo kdysi naše "nejbližší" moře. Nikdo, skoro nikdo se do něj ale tehdy nezamiloval. Lepší teplé pivo, než studená Němka, říkalo se od nepaměti. O moři to ale neplatí. Německé more je studené, teplé asi nikdy nebude, ale zamilovat se do něj narozdíl od teplého piva dá. Stejně jako do na první dotek studené Němky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .