Středoevreopský fejeton Luboše Palaty
Polsko je jedna ze zemí, kde bych asi mohl žít. Má všechno, od tatranských velehor, přes úžasná starobylá města u rozložitých řek až po nekonečné a krásné mořské pobřeží. A navíc je to po všech stránkách velká země, čehož si jako obyvatel po mnoha stránkách malé české země dokážu vážit.
Ale Polákům nezávidím. Myslím ty jejich předčasné volby, v nichž se, jak už to tak při volbách bývá, budou muset rozhodnout, komu dají svůj hlas. Což v tom dnešním Polsku znamená především to, komu uvěří.
Sám vám nevím, jestli bych, být Polák, uvěřil premiérovi Jaroslawu Kaczynskému, který říká, že chce vybudovat novou Čtvrtou republiku, což přeloženo znamená, nějaké nové, lepší Polsko. Polsko, které už nebude ovládat estébácko-komunistická mafie, co si dokáže zaplatit i nějaké ty zákony a když je nejhůř i policisty a soudce. Polsko v němž morálka, hlavně ta katolická, zvítězí nad liberální postkomunistickou amorálností. A navíc Polsko, které se v Evropě nerozpustí, ale bude jí spoluvládnout. No a že v takovém Polsku se každý bude mít dobře, nebo aspoň lépe, než se teď má, to se tak nějak rozumí samo sebou.
Tohle všechno by chtěl Jaroslaw Kazcynski udělat a už by to býval i dávno udělal, kdyby mu ta estébácko-komunistická mafie neházela klacky pod nohy, kdyby měl s kým vládnout, nebo kdyby mohl vládnout úplně sám. Být Polákem, stejně tak dobře bych mohl ale uvěřit opozici. Při volbě opozice je navíc na výběr. Dá se volit ultrapravičák a ultrakatolík Roman Giertych, nebo důstojný, elegantní bývalý komunista, ale poté osvědčený demokratický prezident Aleksander Kwasnieski, nebo takový umírněný odéesácký liberál, poloněmec Donald Tusk.
Ti všichni říkají, že Jaroslaw Kaczynski za dva roky předvedl jenom to, že dokáže působit chaos, aféry a rozehrávat skandály a že je to především mocichtivý nebezpečný, nebojím se to říci, blázen. A že celá ta jeho Čtvrtá republika je nebezpečný experiment a že v Evropě je Kaczynski jen pro smích.
Jedna i druhá strana má pro svá tvrzení celkem neomezený počet v celku neprůstřelných argumentů. A teď se polský voliči při předčasných parlamentních volbách rozhodni.
On však člověk nemusí být jen Polák, aby to měl těžké. Nevím kolik z vás to při českých parlamentních volbách bralo v potaz, ale já osobně jsem té Kubiceho zprávě aspoň v něčem uvěřil. Že by byl Jiří Paroubek pedofil, to se mi zdálo sice hned trochu divné - vypadá totiž na první pohled jako někdo, kdo dává před ženami, o nedospělých dívkách nemluvě, přednost jídlu. Ale to, že mohli být nejvýše postavení politici sociální demokracie provázáni s mnoha našimi předními mafiány pomlčka podnikateli, to jsem Kubicemu docela věřil. Rok se s rokem už dávno sešel a z celé té slavné Kubiceho zprávy je jedno velké nic. Kdyby byl ministrem vnitra Stanislav Gross a ne odeesák Ivan Langer, tak by to bylo pochopitelné. Jenže Ivan Langer je ministrem vnitra a pan Kubice stojí stále v čele svého elitního policejního útvaru, který ona šokující odhalení před rokem zveřejnil.
Takže jsou vlastně jen dvě možnosti. Jedna, ta pravděpodobnější je, že jsem já a stovky tisíc a kdo ví možná milióny jiných voličů před volbami panu Kubicemu prostě naletěl. Ta druhá, ještě znepokojivější možnost je, že s tou mafiánsko pomlčka podnikatelskou partou to peče vláda současná nejinak než ta minulá. Jen opravdu malou útěchou může být domněnka, že to jen Boží mlýny melou pomalu a že se časem nějakých důsledků Kubiceho zprávy dočkáme.
Polákům proto nezávidím, ale zároveň si myslím, že ani Poláci nemusí závidět nám. Je to takové jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. A ta naše demokracie není zdaleka ideální, bezchybný, dokonalý systém. Ale nic lepšího zatím žádný člověk nevymyslel. A já doufám, že ani vymýšlet nebude. Adolf Hitler a Vladimír Ilijič Lenin jednou stačili. Pokud jde o Polsko, tak myslím, že Jaroslaw Kaczynski jako premiér stačil jednou taky.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
