Středoevropský fejeton

Babička se bojí jediné věci, o kolik zase zdraží plyn a elektřina a ještě víc, možná možná dokonce víc než Boha, se bojí doplatků. Těch strašných složenek, které vám jednou, dvakrát ročně po zimě přijdou a jsou na nich příšerné částky. Na ty složenky se babička připravuje stejně, jako se naši předci připravovali na války, neúrodné roky a živelné pohromy.

A na zprávy o tom, o kolik nám zase letos zdraží plyn, elektřina, o vodném a stočném nemluvě se babička dívá se stejnou odevzdaností, jako naši předci naslouchali bubnování vrchnostenských poslů, kteří do vesnice přicházeli vyhlásit nové císařské daně, nebo zvýšení roboty.

Čím jsem starší, a já už opravdu nejsem úplně mladý, tím víc sdílím pocit mé babičky. Pocit, že výrobci a prodejci elektřiny, zemního plynu, uhlí a možná i vlastníci lesů jsou šlechta, novodobá vrchnost a my ostatní jsme jejich poddaní, ba nevolníci. A jsme jim vydání na milost a nemilost, protože nic jiného než platit a platit a stále víc nám nezbývá. Ono se ne nadarmo kdysi říkalo "uhlobaron" a jen z neúcty ke šlechtickým titulům naše doba nezavedla označení jako "proudokníže", "plynový car" a nevrátila ke starému známému "lesů král". A já opravdu někdy nevím, jestli v tomto státě skutečně vládne premiér Mirek Topolánek a pan prezident Václav Klaus, nebo pan Roman z Čezu a nejmenovaní králové z RWE a ruského Gazpromu. Rozdíl je v tom, že Mirka Topolánka a zprostředkovaně i pana Václava Klause můžeme do jejich funkcí znovu nezvolit. Ale pan Roman, pan RWE nebo vzdálená ruská vrchnost z Gazpromu jsou tady téměř od Boha. Jaksi nad vším. A bojím se bojím, že kdyby bylo nejhůř, tak si pana Topolánka i pana Klause prostě koupí. Ale oni dobře vědí, že si nikoho kupovat nemusí, protože s nimi nikdo nic nezmůže. A že z jejich pohledu je vlastně jedno, kdo na tom Hradě a ve Strakově akademii sedí. Protože ani Jiří Paroubek a troufám si tvrdit, že ani Miroslav Grebeníček, o nějakém regulačním úřadu nemluvě s nimi nic nezmohou, neb oni jsou obyčejní smrtelníci, na rozdíl nich, od Bohů, kteří nám přinášejí světlo a teplo.

My Středoevropané, myslím nás, co máme hlouběji do kapsy, tedy Čechy, Poláky, Maďary a Slováky, o Ukrajincích a Bělorusech nemluvě, máme tuto starost společnou. Němci ale na tom nejsou o mnoho lépe. Jen o pár tisíc euro. Naši předci prostě nedošli dost daleko na jih, dost daleko na to, abychom v zimě bez nějakého toho ohniště nepomrzli, nebo nám nebyla taková zima, že bychom museli zpátky do zemljanek, nebo alespoň do medvědích a ovčích houní. Oproti jiným částem světa tak mají naše životy o starost navíc. A proto tady v dobách, kdy člověk neměl přežití v mrazu ještě příliš vyřešené, nikdy nevznikla žádná pořádná civilizace. Říká se, že Římany v jejich postupu na Sever zastavili bojovní Germáni, ale já jsem přesvědčen, že jim prostě byla zima. Už kolem Dunaje si svá města a vojenské tábory stavěli Římané především kolem horkých pramenů a vymýšleli důmyslná podlahová topení, aby jim na tom našem Severu zima nebyla.

A také jsem přesvědčen, že na Linium Romanum, které se v těch dobách táhlo jihem Moravy a na dohled od Bratislavy a středem dnešní Budapešti a Vídně, se nikdy neposílalo za odměnu, ale za trest. Tou odměnou byl návrat do teplého Říma, na některý ze středomořských ostrovů, nebo třeba na sever Afriky, ale rozhodně ne do sněhu a mrazu někde za Alpami.

Blíží se Vánoce. Loni mi tuhle dobu zkazila jedna nepříjemná složenka od plynárenské šlechty. Dodatečný desátek, který mi Vánoce ochudil o nějakých bratru deset tisíc. Letos to bylo naštěstí naopak. Děkovat za však nemůžeme ani pánům šlechticům z RWE a Gazpromu, ani naší moudré vládě, ale jako v dávných dobách Bohům, kteří přinesli dobrou, teplou zimu. Takže jestli budou letošní Vánoce zase na blátě, na rozdíl od dětí se nebudu zlobit. Protože jak říká babička, teplé Vánoce na blátě jsou takový novodobý dárek navíc.

Hezký advent a co největší přeplatky od plynařů, od Čezu nebo té vaší jihočeské, či severomoravské energetiky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .