Středoevropský fejeton Luboše Palaty

14. duben 2007

Měl jsem štěstí, říkávám, když se dostane řeč na komunismus, na to, kdo a proč vstoupil do strany, kdo všechno udával, co všechno se dálo za svinstva. Měl jsem štěstí, že jsem byl moc mladý, světem příliš vyplašený a pro tehdejší moc nedostatečně zajímavý.

Jen jednou mi jakýsi plukovník na vojenské katedře fakulty strojní vágně nabídl členství ve straně - bavili mě totiž a pamatoval jsem si všechny ty odzbrojovací smlouvy mezi Američanem a Rusem, v nichž jsem tak nějak podvědomě viděl naději, že to tady přežijeme a že by to někdy mohlo být i k žití. Byl ale devětaosmdesátý, plukovník byl známý pitomec a opilec a tak jsem jen řekl, že si to rozmyslím a pak už jsem ho nikdy neviděl. Takže nevím. Měl jsem štěstí, že nejsem Slovák, ale Čech, říkal jsem si tento týden, když jsem psal do výstavní rubriky svých novin sáhodlouhý traktát na téma Jozef Tiso. Měl jsem štěstí, že jako Čech mohu mít jako svého prvního prezidenta univerzitního profesora T.G. Masaryka a ne katolického kněze Jozefa Tisa.

Ten článek jsem psal proto, že je to právě šedesát let, co byl Jozef Tiso pověšen. Dělá mi radost, když se mi v tom, co píšu, podaří najít nějaký nový pohled. A někdy to dělám dokonce i za cenu, že popřu sám sebe a polemizuji s tím, co jsem kdysi napsal. Nejde o to, že bych tak často měnil názory, ale mě to prostě baví. Přemýšlet si.

Přemýšlel jsem a to dlouhé týdny také o Jozefu Tisovi. Před psaním článku, který měl nakonec nějakých šest strojopisných stránek, jsem přečetl tuny papíru a to nepočítám ty mnohé desítky stránek, které jsem si z internetových vyhledávačů ani nevytiskl. Nepřišel jsem ale na nic víc, než že před těmi šedesáti lety Jozefa Tisa pověsili zcela právem.

Jozef Tiso, ač katolický kněz, byl totiž normální "fašoun", ba dokonce "nácek". A navíc rasista, který Židy a Cikány pokládal za podlidi. Čechy ne, ale o to víc je nesnášel. A označoval je za stejnou havěť, které je třeba se zbavit, jako je třeba se zbavit Židů.

S Hitlerem Tiso neměl nikdy žádný problém. A byl mu vděčný, až za hrob, a to nejen Hitlerův, ale i svůj, že dal Slovákům jejich první samostatný stát. Tisovi přitom vůbec nevadilo, že ten stát byl vlastně taková ohlodaná kost, v níž nebylo celé dnešní jižní Slovensko, ba dokonce ani Košice. Původně chtěl Hitler vzít Slovensku i Bratislavu, ale nakonec se spokojil s Děvínem a Petržalkou, takže z dnešního bratislavského nábřeží se Slováci mohli za války dívat rovnou do Velkoněmecké říše.

Tiso nebyl jen nacista, ale byl i zloděj. Okradl Čechy, které vyhnal, jak se dodnes správně traduje, "peši do Prahy" a okradl Židy. S tím neměl vůbec žádný problém a ještě k tomu jako správný katolický kněz našel vhodný citát v Bibli. Židé a Češi byli dost bohatí na to, aby si každý Slovák, zbyly jich v tom okousaném státě dva milióny, přišel na své. A tak se zrodil mýtus "Švýcarska střední Evropy", kde se žilo lépe, než v Berlíně, Budapešti, nebo Praze. Z ukradeného, ale to tak nějak dodnes neřeší. Jsem hrozně rád, že jsem Čech a ne Slovák. Že nemusím přemýšlet o tom, zda má smysl mít vlastní stát za cenu, že se spojíte a jste vděčni největšímu zločinci evropské historie. Že nemusím přemýšlet o tom, jak je možné, že i křesťanská víra může tak dobře, jako v případě Tisa, posloužit ke zdůvodnění takových zločinů, jako byl holocaust, Hitlerova válka, totalitní stát nebo celá ta nacistická rasová teorie.

A jsem osudu vděčen, že mohu myslet na Masaryka a jednou vyprávět vnoučatům o Václavu Havlovi. No a když dá Bůh a paní Livie, tak se snad dokonce ani za Václava Klause nebudu muset nakonec příliš stydět. Být Čechem je snadné. Takže toho osmnáctého dubna se Slovákům neušklíbejme. S Tisem to nemají lehké.

Měli jsme jako Češi štěstí, že nás v březnu 1939 Hitler nakonec okupoval. Protože dát nám náš Český stát, kdo ví, jestli bychom neměli z války černější svědomí než mají dnes Slováci. On by se i mezi námi Čechy určitě nějaký ten Tiso totiž našel.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio