Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Byla tu zima jako někde na Sibiři, nebo léto jako u Jadranu v Chorvatsku. Ale tak, jak je tady poslední dva týdny, to jsem opravdu ještě nezažil. Protože je tu jak někde v tropech, jako třeba ve Vietnamu, nebo Thajsku a to ještě v období monzunových dešťů. Zatímco v novinách jsem viděl názory všemožných českých klimatologů a odborníků na řeky a na počasí, ještě nikoho nenapadlo zeptat se našich vietnamských spoluobčanů, jak se jim to jejich vietnamské počasí v té naší středoevropské zemi líbí.

Třeba bychom vedle usměvné odpovědi: "Libi a moc" dostali i několik cenných rad -jak nepodceňovat žádnou bouřku, zvláště když máte dům hned u vody a nemusí to být zrovna řeka, stačí původně nevelký potok. A nebo jak v tomhle počasí, kdy je vlkost vzduchu stejná, jako kdybyste se pořád koupali, chodit oblečení, jak sušit prádlo a co je v takovém počasí možné dělat a co ne, aniž by člověk zkolaboval. Jenže Vietnamců se nikdo nezeptá, na to jsou Češi příliš namyšlení.

Zatímco lidé trpí, ti v povodních zasažených oblastech samozřejmě mnohem víc, než my ostatní, co se jen potíme a potíme, příroda si tyhle tropy náležitě užívá. Kapradina v koutu mé zahrady, která si jen tiše vegetila u prohlubně, kde jsem si v čase dětství pokusil vytvořit takový malý bazének, se změnila ve velkolepou mohutnou rostlinu. Rozměrů téměř druhohorních. Pro houby tento rok nemusím ani do pár set metrů vzdáleného klánovického lesa, stačí vyjít na zahradu a do nůše pokosit horu žampionů, co v trávníků pod břízami přes noc vyrašily. Stromy na té mé zahradě vyrostly za pár posledních týdnů o tolik, co normálně za rok a listí a jehličí mají husté, jako nikdy. Celá ta naše země se mohutně zazelenala a je to taková ta sytá zelená, která vás udeří do očí, když z našich zeměpisných šířek přistanete třeba jako já v Malajsii, na Borneu, nebo v Thajsku.

Kdyby to naši meteroologové uměli a dokázali počasí předpovědět o rok dopředu, tak jsme na půlce polí v Česku a na Moravě mohli místo obilí pěstovat tento rok rýži. A vedle toho, že bychom nemuseli řešit kam s tou vší vodou, co se na nás z nebes řítí, bychom měli ještě úžasnou úrodu, o níž by se ještě desítky let vyprávělo. Pravda, museli bychom přejít z chleba a rohlíků na rýžové placičky a podobné pokrmy, ale o to by to byl zapamatovatelnější rýžový rok.

Rýži už vysít nestihneme, ale tyto tropy by mohli pomoci hoteliérům v našich horách. Protože v tomhle tropickém počasí se dá dělat jediná věc. Podobně jako britští koloniální úředníci odjet někam vysoko do hor, kde je větřík, ale především onen úžasný chládek, který si v těchto dnech neužijeme ani v noci. A i ten vzduch tam není plný vody.

V tomhle počasí se také po večer pije whisky s ledem a přes den, hlavně o páté, čaj. Hrát se dá kriket, nebo jiné klidné sporty a společensky se žije pouze večer. Pracuje se brzy ráno a pozdě odpoledne, v poledne se odpočívá, protože v takovém počasí se v polední dobu opravdu dělat nedá. Lidé na severu Moravy, ale i na jihu Čech, nebo od čtvrtka i na Liberecku, však mají jiné starosti, než přemýšlet, kam utéci před tropy.

Zachraňují, co se ještě dá, smutně přemýšlí, kde vezmou peníze na opravu svých domů, nový nábytek, nebo pračku, nebo na nový dům vůbec. Až se však všechno opraví, a věřím, že to nebude dlouho, nesmí se zapomenout na to za Bé. A to opatření, která by opakování těch záplav měla zabránit. Všichni je dobře známe - lužní lesy, lesy na úbočích hor, záplavové louky, přirozená koryta řek a potoků, kde jen to jde. Život a krajina v souladu s přírodou a taky trochu bázeň z její síly, která je a měla by i trochu zůstat nepodmaněné.

Je možné, že až zase přijde do Česka to současné tropické monzunové počasí, že bude vše marno. Ale troufám si tvrdit, že to dřív než za nějakých sto let, doufejme nebude. To nám všem, včetně co nejrychlejší obnovené platnosti pořekadla: "Až naprší a uschne", přeje Luboš Palata

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .