Středoevropský fejeton Luboše Palaty

V Paříži věru nejsme, Brusel je všechno jiné, než světová metropole. Brusel je dokonce z mnoha pohledů všechno jiné, než přitažlivé město. Myslím tím ono město prvoplánově turisticky přitažlivé, jako Benátky, Florencie, Paříž nebo i ta naše Praha. Říci někomu, pojeď se mnou strávit víkend v Bruselu, je právě tak romantická nabídka, jako někomu u první večeře vyprávět o krásách povolání úředníka na ministerstvu pro místní rozvoj, nebo třeba průmyslu.

Přesto Brusel své kouzlo má, což vám potvrdí mnoho lidí, kteří tu z donucení žijí. A takových jich jsou desítky a desítky tisíc. Protože Brusel je, málo platné, už dnes více než hlavní město Belgie zapsán na mapách světa jako hlavní město Západu. Sídlo Severoatlantické aliance, které je na severním okraji města nepřehlédnutelné, ale především sídlo Evropské unie, což je nepřehlédnutelné zcela.

Ona evropská čtvrť, jak se říká stále mohutnícímu a stále přestavovanému komplexu budov mezi oním belgickým Vítězným obloukem a středem města, není nic moc krásného. A nejsem si jistý, jestli to někdy něco krásného bude. Má v sobě totiž nějak zakódován onen úřednický duch a já myslím, že je to velká škoda.

Evropská unie je totiž dnes natolik významná, natolik důležitá, že by si možná zasloužila nějaké zcela nové hlavní město. Nebo aspoň něco takového jako nové Německo v Berlíně - odvážné, velkolepé stavby s rozletem, před nimiž stojíte v úžasu. Což, ať už si o nové betonové budově kancléřství v Berlíně, nebo přestavbě Reichstagu myslím co chci, v úžasu stojím. V Bruselu v evropské čtvrti na vás žádný úžas nepadne. Ne, že by ty budovy byly malé, ale jsou na sebe příliš nahňácané a i když to možná i občas jsou architektonicky zajímavé stavby, nemají šanci to ukázat.

To nějak obecně platí o celém Bruselu. Je to svým způsobem klasické evropské hlavní město, jež snad s výjimkou pořádné řeky má všechno, co má taková starobylá metropole mít. Včetně královského zámku na kopci, lépe by bylo říci vyvýšenině, nad nejstarším centrem Bruselu. Jenže i ten zámek je nějaký utopený mezi okolními domy, nemalý park v jeho sousedství se také ztrácí a ve městě nenajdete místo, kde by byl pohled na sídlo belgické monarchy aspoň trochu velkolepý. Do kopce k zámku vede několik hezkých, starobylých uliček, je tu dokonce palácové náměstí, po vzoru francouzských sídelních měst ze sedmnáctého, osmnáctého století, je to dokonce občas i krásné. Nikoli však velkolepé.

Když od zámku sejdete zahradami kolem sochy jakéhosi belgického krále do starého města, začne se vám Brusel na chvíli skutečně líbit. Roztodivné uličky, plné historie a architektury minulých století, noblesní pasáže ze století devatenáctého, dnes už jak říkáme předminulého, obchůdky, restaurace, ale i svým způsobem úžasné náměstí kolem radnice. A zase, je to hezké, dokonce hezčí, než některá podobná místa v Paříži, má to, jako například ulička rybích restaurací, dokonce svoji nenapodobitelnou atmosféru, ale není to úchvatné, okouzlující.

To ale Brusel ani tak nějak být nechce, nebo nemá. Možná proto byl místo pompézní a čarovné Paříže, obrovitého Londýna a nekonečného Berlína vybrán za hlavní město poválečné Evropy. Evropy, která ztratila svoji předchozí velikost, ale stále si udržuje svoje hodnoty a jisté kouzlo. A když si v příjemné restauraci ve strmě se svažující ulici pod bruselským královským zámkem dáte hrnec mušlí na víně s kopcem hranolků, národní to belgické jídlo, a k tomu upíjíte jedno z přehršle podivných, ale pitelných belgických piv, začne se vám Brusel vlastně líbit. Ne tak, že byste tu chtěli strávit romantický víkend, ale tak, že si dokážete představit, že byste tu mohli žít. Zvláště se slušným euroúřednickým, nebo europoslaneckým platem. Protože Brusel sice není úchvatný, ale příjemný a k žití je. Ostatně jako celá ta naše Evropská unie. Z Bruselu vám krásný zbytek prázdninového víkendu přeje Luboš Palata

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .