Středoevropský fejeton Luboše Palaty: Proč nejen v Egyptě nemají rádi Rusy

Dříve tu zřejmě vládli Němci, Švédové a jiná civilizovaná Evropa, ale v posledních letech tu zcela dominují Rusové. Ne, že bych o tom předtím neslyšel, o Rusech vyprávěl každý, kdo kdy někam do světa vyrazil a v Egyptě nebo Izraeli zvlášť, ale že to bude tak moc "ruské", to jsem si představit nedovedl. A také jsem si říkal, že teď, když jim rubl padl na méně než polovinu, tak je ty chutě na cestování přejdou. Viditelně nepřešli. Největší tragédií je, že Rusové si tady v Egyptě mohou prožít konečně svůj komunistický sen. Říká se tomu "all inclusive" a znamená to, že můžete celý den jíst a pít co hrdlo ráčí, dokud se úplně nepřejíte a nepřepijete. A v případě Rusů, abych byl slušný, úplně neopijete. V "all inclusive" našeho hotelu je totiž zdarma nejen kola, sprite a všechny ty globální sladké vody, ale i celkem slušné místní pivo a ne příliš dobré místní víno. K radosti Rusů a hořkosti nás všech ostatních to tím nekončí, zadarmo je tu i místní brandy, whisky a dokonce i vodka. Ve výčtu nápojů by se samozřejmě dalo pokračovat, ale z pohledu průměrného ruského turisty jsem to podstatné vyjmenoval.

My ostatní už víme, kterým místům v obrovském hotelovém komplexu se máme vyhnout po desáté hodině večer, kdy Rusové přechází od večeře ke konzumaci tak velkého množství alkoholu, kolik jich stačí nevrlí egyptští číšníci nalít. Jednou jsem krátce před půlnocí musel něco vyřídit do hotelové haly, kde je velký "all inlusive" bar a ten pohled na dvě stovky úplně opilých, pokřikujících, mátožně tančících, po sobě lezoucích, nebo už jen podřimujících Rusů nebyl vůbec nic hezkého. Připomínalo to scény z realisticky natočených filmů o Velké říjnové socialistické revoluci, s tím rozdílem, že poražený carský dvůr tu zastupoval částečně vyděšený, částečně zhnusený egyptský hotelový personál.

K Egypťanům se Rusové chovali s nadřazeností právě zvítězivších mužiků a nadřazené bílé rasy, k níž se tady v Egyptě, neprávem počítají. Do našeho hotelu nepřijela samozřejmě žádná ruské elita, to člověk od zájezdu za nějakých dvacet tisíc na osobu může těžko čekat, ale stejně by tolik primitivnosti a hrubosti neočekával. Vždyť Rusko už dvacet let žije v nové době, nejméně deset let si Rusové mohou dovolit cestovat, mají západní, evropské vzory, mají civilizovaně vypadajícího prezidenta, jezdí v západních autech a centra mnohých měst už vypadají evropsky.

Ale to zřejmě zdaleka nestačí. Rusko stále zůstává drsnou zemí, v níž být slušný, uctivý a poctivý je zřejmě ta nejpomalejší cesta k úspěchu, je-li to vůbec cesta. V zemi, kde všichni úspěšní jsou napůl nebo úplně zloději, nelze dokonce ani přestat být zlodějem a lumpem, o čemž svědčí případ miliardáře Michaila Chodorkovského, kterého si Vladimír Putin usmyslel nechat zemřít ve vězení. A to jen proto, že porušil pravidla postsovětské mafie a chtěl se začít chovat slušně.

I tady v Egyptě je těžké si mezi ostrými ruskými lokty udržet si svoji evropskou důstojnost. Nestrkat se, nenaštvat, když vás předběhnou, nebo když si sednou na vaše místo v restauraci, kde už máte přinesené jídlo, pití a kde dokonce sedí vaše vyděšené dítě. A protože jste na dovolené, ustoupíte, nehádáte se a jdete si sednout k jinému stolu.

Svoji evropskou hrdost si udržujete i tím, že s Rusy, až na ty slušné výjimky mezi nimi, protože ty vždycky jsou, mluvíte zásadně anglicky, nebo německy. Egyptským obchodníkům, kteří i na Čechy automaticky zkoušejí ruštinu, tvrdíte, že nerozumíte a po dvou dnech se s dítětem dohodnete, že budete prostě Fini. Abyste měli od všech pokoj.

A když zjistíte, že váš cestovní poukaz od německé cestovní kanceláře vás opravňuje je vstupu do Bavorského klubu, najdete konečně svoji dovolenkovou oázu. Je tu ticho, klid, hrají se tu šachy, tlumeně se hovoří, whisky i koňak se tu decentně popíjí a číšníci jsou úslužní, protože jsou rádi, že obsluhují Němce a ne ty Rusy. Prostě ráj, Evropa, uprostřed Ruska v Egyptě. Nikdy bych neřekl, že němčina může být tak krásný jazyk. Ale tady na břehu Rudého moře němčina opravdu krásná je.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .