Summit NATO v Rize

Jak se zdá, světové války typu těch, které do značné míry určily ráz celého 20. století, jsou dnes minulostí. Aktuální jsou dnes spíše lokální konflikty, vedené konvenčními zbraněmi, a boj proti terorismu. V obou typech takové konfrontace států euroamerického prostoru s případným nepřítelem je třeba počítat s tím, že boj bude často veden partyzánsky či polopartyzánsky a že moderní armády se na takovýto způsob boje musí připravit.

Plyne to koneckonců i ze závěrečného komuniké summitu NATO, který dnes skončil v hlavním městě postsovětského Lotyšska Rize. Aliance v něm oznámila, že její jednotky rychlého nasazení jsou dokonale připraveny a během několika málo dnů jsou schopny plnit složité bojové úkoly prakticky kdekoli na světě. Tyto jednotky o síle 25 tisíc mužů se stanou páteří moderních evropských armád. Jak se v letos v červnu usnesli ministři obrany členských zemí NATO, Aliance by v budoucnu měla být schopna vést až šest menších konfliktů na různých místech celého světa.

Evropské země si po zkušenostech z posledních let, zejména z Afghánistánu a z Iráku, znovu uvědomily, jaký rozdíl je mezi evropskými a americkými vojenskými silami a napříště se proto musí pokusit tento rozdíl alespoň snížit. Připomeňme v této souvislosti letitou americkou výtku, adresovanou Evropě, že na zbrojní programy a armádu vůbec je třeba percentuelně i absolutně vydávat mnohem více prostředků, do čehož se Evropě už léta moc nechce. Klíčovou zcela konkrétní prioritou pro země NATO je dnes Afghánistán. Pro ten by na půdě Aliance měla vzniknout kontaktní skupina, která by se inspirovala podobnou institucí fungující v záležitostech kolem Kosova. Zdůraznění severoatlantického angažmá v Afghánistánu není náhodné - poslední měsíce bojů ukazují, že islamistický Talibán zdaleka není poražen a že evropští vojáci v této hornaté asijské zemi narážejí na stejné problémy, na něž tu svého času narážely britské koloniální sbory a v nejnovější době sovětští okupanti. V obou případech se totiž ukázalo, že vojenské ovládnutí Afghánistánu je téměř nemožné, což automaticky znamená, že stejné potíže tu už mají a ještě budou mít i vojáci NATO. Počet těch českých by podle dnešního prohlášení prezidenta Václava Klause měl stoupnout o polovinu - tedy na 225.

Pokud jde o moderní vojenskou techniku, Aliance rovněž oznámila, že protiraketový obranný systém zemí NATO je technicky proveditelný a že jeho vybudování je jen otázkou peněz a času. V rámci dalšího rozšiřování Severoatlantické aliance byly k účasti na předvstupním programu Partnerství pro mír přizvány Srbsko, Černá Hora a Bosna a Hercegovina. Stejně tak Aliance přislíbila Chorvatsku, Albánii a Makedonii, že jim na příštím summitu v roce 2008 nabídne plné členství.

Rižský summit s velkou pozorností sledovala Moskva - mimochodem i proto, že se vůbec poprvé konal v zemi, která před necelými dvaceti lety ještě byla součástí Sovětského svazu. Dnes Rusové s nelibostí nesou námluvy Aliance zejména s Gruzií a také fakt, že náruč NATO je otevřena i pro Ukrajinu, která ovšem po březnovém vítězství proruské Strany regionů v parlamentních volbách a příchodu Viktora Janukovyče své směřování západním směrem poněkud přehodnotila. Rusko však tyto snahy severoatlantického společenství nese velmi nelibě a řada šovinisticky naladěných Rusů se netají ublíženým pocitem, že jim kdosi cizí hospodaří na dvorku, který oni ze setrvačnosti stále považují za svůj vlastní.

Řada dnešních ruských novin srovnává včerejší a dnešní Rigu se včerejším Minskem, kde proběhl summit Společenství nezávislých států - podle většiny komentátorů mimořádně neúspěšný. (Ten se mimochodem měl konat až za tři týdny v Kazachstánu, ale pak byl přestěhován do metropole, která je Rize nejblíž, což nutně vyznívá jako jistá výzva. Pokud to ale výzva opravdu byla, pak se věru nevydařila.) Nězavisimaja gazeta svůj zásadní materiál na titulní straně pojmenovala doslova Rižský summit proti minskému a v podtitulku konstatovala, že rozkol ve Společenství nezávislých států automaticky povede ke zvýšení počtu členských zemí NATO na úkor této neživotné organizace. List Kommersant se zase domnívá, že summit poprvé otevřeně hodnotil i možná nebezpečí, hrozící ze strany současného Ruska, zejména v těch pasážích, které se týkaly energetické bezpečnosti Aliance.

Summit ovšem v žádném případě nebyl tak idylický, jak se může trochu závistivé Moskvě zdát. Jak napsal dnešní Süddeutsche Zeitung, Aliance při hledání svého vnitřního smyslu uvažuje dvojace. Na jedné straně chce být obrannou aliancí svých členů a na druhé intervenční mocností. Chce tedy být jak hlídacím, tak loveckým psem najednou. V politice by tak mělo fungovat něco, co v říší zvířat nejde. Severoatlantická aliance proto musí takřka za každou cenu začít nový život. Také v Afghánistánu se perou uvnitř mise NATO dvě koncepce. Jedna vidí klíč ke stabilizaci situace válku proti Talibanu a druhá v civilní obnově. Vážený německý list zkrátka vojenské alianci doporučuje, aby v potaz brala i nevojenské recepty. Zda NATO poslechne, to se teprve uvidí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .