Svědectví starých hrobek

Na cestu v čase se můžete vydat i vy, prostřednictvím nové knihy Miroslava Bárty z Českého egyptologického ústavu Filosofické fakulty pražské Univerzity Karlovy. Minule jsme si s ním povídali o výsledcích nedávné české expedice do egyptské Západní pouště, k dnešnímu povídání nás inspirovala právě zmíněná kniha - Život a smrt ve stínu pyramid.

Jak je to tedy s těmi hrobkami? Proč právě ony jsou rozhodujícím klíčem, který odemyká tajemství starého Egypta?

Ono to na první pohled vypadá velmi záhadně, ale ta záhada má poměrně jednoduché vysvětlení. Jde v kostce o to, že staří Egypťané, od toho nejchudšího až po toho nejbohatšího, měli v genech víru, že život po fyzické smrti nekončí, ale pokračuje v té samé formě i na onom světě. Proto si stavěli tak důkladně své posmrtné příbytky, proto je nechávali zdobit scénami z tohoto života a dlouhými texty a my dnes tyto zbytky jejich víry nacházíme. Abúsír je přitom pro tento typ zkoumání jednou z nejvýznačnějších lokalit vůbec. Například, když vezmeme reliéfy, tak na nich máme doloženy náboženské představy Egypťanů, máme tam vyobrazeny členy jejich rodiny, jsou tam scény, které významným způsobem osvětlují fungování staroegyptské ekonomiky, hospodářství, zemědělství, řemesel. Jednotlivá řemesla tam jsou rozfázovaná do hlavních úkonů, například výroba nábytku, zpracovávání kovů a později i skla. S náboženstvím je to totéž. Takže na základě těchto pramenů my skutečně můžeme rekonstruovat to, jaký tehdy byl každodenní život. Hrobka samozřejmě obsahuje i mnoho přírodovědných artefaktů, takzvaných ekofaktů, které mluví o tom, co lidé tehdy jedli, jaká měli domestikovaná zvířata, co pěstovali, případně jaké bylo klima. Potom máte k tomu ještě antropologické nálezy, ty vlastní pohřby, takže my často víme o těch jednotlivých staroegyptských osobách nebo jejich rodinách více než o našich vlastních předcích z devatenáctého století. To je, řekl bych, jeden aspekt toho zkoumání, ta mikroúroveň na základě jednotlivých lidských osudů, které jsou samozřejmě hezké a velmi přitažlivé pro oko, ale dnešní egyptologie de facto není o nálezech. Dneska se jedná o to, jak tyto nálezy zasadit do správného kontextu zkoumání kdysi zaniklých společností.

Čím je pro nás takové zkoumání důležité? Jaký je jeho přínos?

Toto zkoumání je i v dnešní době poměrně aktuální a umožňuje nám zabývat se na té makroúrovni základními vztahy, na kterých staroegyptské civilizace fungovaly - jak probíhaly během vývoje všechny ty procesy. To znamená od jakéhosi zrodu civilizace přes její vývoj, vrchol a následný propad, kolaps nebo úpadek. A to jsou věci, které v dnešní době jsou zkoumány nejen ve spolupráci humanitních a přírodních věd, ale i třeba ve vojenství. Například NATO v roce 1996 organizovalo obrovskou konferenci právě věnovanou tématu úpadku civilizací ve třiadvacátém století před Kristem, protože to jsou fenomény, které mají obrovský význam i v dnešní době a ty důvody jsou nabíledni. A tím se dostávám k poslední tezi, kterou považuji za důležité zdůraznit, že egyptologie v dnešní době de facto už není humanitní disciplínou, ale souborem oborů, ve kterých převažují přírodovědní obory. I přesto, že egyptologie dneska je na filosofické fakultě, tak není možné říct, že je to taková nebo taková věda. Prostě je to obrovský soubor vědních disciplín a v tom výsledku si myslím, že významně posouvá naše poznání lidské kultury.

Co opravdu znamenala hrobka pro Egypťana? Čím byla pro mrtvého, čím pro jeho pozůstalé a čím pro ostatní, takříkajíc "nezainteresované" osoby?

Pro mrtvého byla jeho věčným příbytkem, ve kterém přebývala jeho duše, proto jí také říkali "dům pro život na onom světě". Narozdíl od panovníka duše starého Egypťana podle převažující koncepce dlela právě v té hrobce. Takže s tou stavbou hrobky za svého života si prakticky pořizoval svůj posmrtný příbytek. Pro ty jeho pozůstalé to mělo podobný význam s tím rozdílem, že hrobka pro ně byla i významným sociálním identifikátorem zejména ke konci Staré říše, kdy zásadním způsobem narůstala tendence k nepotismu. Synové například mohli říct: "Ano, náš otec měl ty a ty funkce ve státě, to znamenalo ty a ty příjmy a my jsme jeho synové, jeho potomci, kteří dbají na jeho posmrtný kult a máme právo na ten samý úřad." To je to, co se obvykle rozumí nepotismem, ale já myslím, že i současný posluchač si dokáže představit, co to znamenalo; nejen ve starém Egyptě, ale třeba i v současné společnosti. Pokud jde o lidi, kteří zdánlivě neměli s těmi hrobkami nic do činění, tak tady je možná odpověď kladná i záporná. Já bych asi vyzvedl fakt, že i stavba hrobek, a především jejich provoz po smrti jejich majitele, představovaly významný ekonomický fenomén, stejně jako provoz pyramidových komplexů staroegyptských panovníků, protože udržování zádušního kultu a obětování duchu zesnulého v pravidelných intervalech, znamenalo poměrně zajímavou ekonomickou transakci mezi kněžími, kteří dbali na každodenní kult a byli zainteresováni svými příjmy na tom, aby ten kult probíhal pokud možno co nejdéle. Takže je to takový zajímavý konglomerát náboženských, sociálních a ekonomických vztahů, které dohromady poměrně jasnou řečí osvětlují to, jak tehdejší společnost v tomto zkoumaném segmentu fungovala.

Během věků se samozřejmě podoba staroegyptských hrobek proměňovala. Docházelo k vývoji jejich konstrukce, měnila se výzdoba, složení pohřební výbavy, a to vše bylo asi vzájemně velmi složitě provázáno?

Staří Egypťané budovali své hrobky prodchnuti vírou v posmrtný život, ve svou další nekonečnou existenci v záhrobí, které za života na tomto světě podřídili úplně všechno. Vy jste pobýval v desítkách hrobek. Jak se tam cítil? Má dlouhodobý pobyt na podobných místech na návštěvníky, včetně egyptologů, nějaký bezprostřední vliv? Začínají třeba uvažovat o své pomíjivosti, o svém místě na světě, o věcech, které jsou kdesi "nad námi" a nekonečně nás přesahují? Nebo na něco podobného při výzkumu jednoduše není čas?

Nad stránkami nové knihy Život a smrt ve stínu pyramid jsme si povídali s jejím autorem, Miroslavem Bártou z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pokud vás toto povídání zaujalo, máme pro vás ještě jednu důležitou informaci - v únoru bude zmíněná publikace naší "knihou měsíce" a tedy i předmětem soutěže. Tak se těšte. Jednomu z vás obohatí knihovnu!

Vysíláno v Planetáriu č. 03/2009, 17. - 23. ledna 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:59).