Světová ekonomika stále nestabilní
Je to jako na houpačce a hned tak se to nezmění. Řeč je o kurzech akcií a indexech burz včetně té pražské. Jeden den klid a druhý den propad- sečteno a podtrženo ale ztratil PX50, tedy index pražské burzy, jen za první měsíc letošního roku skoro 17 a půl procenta. To je nejhorší výsledek za celou jeho patnáctiletou historii. Ztrácely hlavně akcie developerských společností, ale také bank.
Tvrzení analytiků, že je to všechno jen odraz vnější nákazy, vyvolané hypotéční krizí v USA, takže si nemusíme dělat starosti, je nutné brát s rezervou. Jistě: na první pohled se zdá být u nás všechno v pořádku a byty, konkrétně v Praze, jdou pořád ještě na dračku. Jenže developeři i jejich zákazníci jsou závislí na bankovních úvěrech a lze předpokládat, že ty už tak snadno k mání nebudou.
Červ nynější krize totiž hlodá především v útrobách bank a ty jsou v dnešním globálním světě propojeny víc, než si dovedeme představit. Nejde jen o propojení vlastnické- jako je tomu v případě Societe Generale, které patří Komerční banka, nebo rakouské Erste Bank, která koupila spořitelnu. V rámci rozložení rizik se bacily amerických nedobytných hypoték rozšířily přes zajištěné bankovní produkty do portfolií dalších bank a teprve postupně vychází najevo, jak velké ztráty doopravdy jsou. V Americe se do jejich odhalování už pustili. Evropa má tenhle proces z větší části teprve před sebou. Auditorská společnost Ekonomy.com například odhaduje,že zatím víme ani ne o polovině ztrát, které banky ve skutečnosti utrpěly.
Kromě toho mohou začít vypadávat další kostlivci ze skříní. V případě rakouských bank jsou to například hypotéční úvěry v cizích měnách, poskytované soukromníkům proto, aby profitovali z rozdílu úrokové míry. V Česku se to nikdy nepraktikovalo, protože koruna byla silná a úrokové míry nízké, takže to nemělo smysl. Ale v Maďarsku, v Pobaltí nebo na Balkáně si brali lidé stavební úvěry ve švýcarských francích nebo v japonských jenech velmi často. Tahle rovnice ovšem vychází jen pokud úroková míra zahraniční měny zůstane nízká a kurs domácí měny se nepropadne. Když k tomu dojde, začne se v dané zemi otřásat celý realitní trh a s ním i hospodářství. Riziko, do kterého šli, si lidé většinou ani neuvědomují. Finanční obchody na obdobném principu, kdy se kupují cenné papíry na úvěr a zisk představuje rozdíl v úrokové míře, se obvykle dělají jen s likvidními obligacemi, aby je bylo možné v případě rozkolísání kurzů rychle prodat. Dlouhodobě, jako je tomu v případě hypotéčních úvěrů, by se tahle operace rozhodně dělat neměla. Jenže například v sousedním Maďarsku už je takovým způsobem financována každá druhá nemovitost a v Pobaltí je to ještě víc. Zatím se naštěstí nic neděje, protože kurzy domácích měn kolísají jen nepatrně. Co bude za deset či dvacet let, je ovšem otázka.
Ani dobré hospodářské výsledky středoevropského regionu nejsou zárukou, že se nám finanční krize vyhne. Máme sice pořád ještě- navzdory sílící koruně- výborné výsledky zahraničního obchodu a očekávají se i dobré bilance podniků. Dobré výsledky vykazují ale také multinacionální koncerny v Americe, které profitují ze světové poptávky. To je ale jen jedna strana mince. Ta druhá spočívá v tom, že ani manipulace s úrokovými mírami, ani eventuální státní balíčky na podporu konjunktury nemohou banky přimět k tomu, aby poskytovaly úvěry,- a domácnosti k tomu, aby zvýšily svou spotřebu. Tučná léta má vyspělý svět momentálně za sebou. A Česká republika do něj patří.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
