Svobodu politickým vězňům!
požadoval plakát, který krátce po začátku procesu před soudní budovou rozvinulo několik postarších mužů. Ti se zcela nečekaně i se svým mikrobusem probili několikerým policejním zátarasem a policisty zpočátku evidentně zaskočili. Až po chvíli kapitán milice, velící silné ostraze soudu, vydal jednomu ze svých podřízených pokyn: "Ljošo, ty pány nech na pokoji, jen je zdvořile doprovoď k našemu autobusu." Což se také stalo.
Atmosféra přímo v soudní síni hodně připomínala to, co jsme viděli už při předběžném líčení: Místo zamřížované klece, v níž Chodorkovskij s Lebeděvem seděli při předchozím procesu, se tentokrát ocitli v tzv. akváriu, tedy v jakési výloze z neprůstřelného skla, čímž organizátoři této soudní frašky zabili hned dvě mouchy jednou ranou: Zaprvé vypadá ona skleněná stěna přece jen civilizovaněji a za druhé obvinění nemohou komunikovat ani s příbuznými, ani s advokáty, ani s novináři. Na komplikované domluvy tak zbývají jen gesta, což se taky v hojné míře děje.
Jinak soud, který oba muže viní ze zpronevěry 450 miliard rublů, 7,5 miliard dolarů, jakož i z praní špinavých peněz a zcizení energetických surovin, které údajně patřily státu, probíhá zhruba stejně jako ten první: Obžaloba tvrdí své, obvinění i jejich advokáti to tvrdě vyvracejí, ale výsledný efekt se nejlépe dá popsat českým úslovím o hrachu a jeho házení na stěnu.
První dny soudního jednání přinesly jedno zajímavé překvapení: Obhajoba se domáhala, aby před soud jako svědek předstoupil také bývalý prezident a současný premiér Vladimír Putin. Ten byl podle Michaila Chodorkovského detailně zasvěcen do všech rozhodujících transakcí Jukosu, jakož kupříkladu i do procesu tvorby cen ropy, těžené Chodorkovského společností. Advokáti se dožadovali také svědeckých výpovědí dalších vysokých státních úředníků a upozornili na okolnost, že přece také tito lidé, ač tvrdí, že manažeři této dnes již zničené firmy jistě nakupovali palivo pro svá auta i u benzínových stanic Jukosu, ačkoli podle nich to byl benzín kradený... Předseda soudu tuto žádost obhajoby odmítl, ale zároveň přislíbil, že bude-li to nezbytné, předvolá kohokoli. Tak uvidíme.
K soudu se dostavila také dosti záhadná představitelka údajných poškozených, paní Taisija Grišinová z federální agentury pro správu státního majetku Ruské federace. Pozornost novinářů budila především velmi průsvitnou blůzkou a květovaným sarafánem, ale solidně reagovat na argumentaci obou obviněných nebyla schopna. Platon Lebeděv okamžitě tvrdě zaútočil, označil paní Grišinovou za "falešnou reprezentantku falešné poškozené strany". Poté jí připomněl, že ani ona, ani instituce, kterou reprezentuje, už si na něm a na Chodorkovském nemají co vzít a že pokud se o to pokusí, lze takové obvinění požadovat za podvod a vydírání.
Zajímavé jsou v tomto ohledu už dlouho před verdiktem nálady veřejnosti. Pro tu byl zejména Michail Chodorkovskij dlouho jen jednoznačný zloduch. Dnes už se například podle známého ústavu pro výzkum veřejného mínění Nevada-centr třetina Rusů domnívá, že v podmínkách těžké hospodářské krize by špičkový národohospodář a bývalý majitel Jukosu neměl sedět ve vězení, ale pracovat ve prospěch celé země na úniku otřesené ruské ekonomiky z recese. Uvidíme, zda má tento jistě velmi rozumný názor šanci i u těch, kteří oba prominentní vězně v roce 2003 za mříže strčili.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
