Teplota vzduchu i zájem občanů o volby kolem nuly
Zatímco primárkový maratón ve Spojených státech dnes a denně zvedá adrenalin v krvi milionů Američanů, v Rusku je tomu přesně naopak, ačkoli do voleb zbývá doslova pár desítek hodin. Ruská metropole Moskva je stejně jako další města polepena portréty kandidáta strany moci Dmitrije Medveděva, o jehož prezidentského příchodu do Kremlu je už dávno rozhodnuto a voliči mu jen požehnají.
Těch plakátů si ovšem prakticky nikdo nevšímá - nepřinášejí totiž naprosto nic nového a těm přemýšlivějším jen dnes a denně připomínají, jak je třeba chápat Putinovu řízenou demokracii. Ta totiž v případě volby nové hlavy státu začíná působit spíš jako nařízená...
Atmosféru příliš nezahřívají ani televizní debaty prezidentských kandidátů a představitelů stran, které tyto kandidáty do voleb vyslaly. Předem známý nedělní vítěz Dmitrij Medveděv se "pro pracovní zaneprázdnění" planých soubojů na obrazovce nezúčastňuje a ty tak působí spíš jen jako trapné divadélko. Korunu této celé této jarmareční jalovosti nasadil známý ruský politický skandalista a profesionální kašpar Vladimír Žirinovskij. Ten 20. února před začátkem polemiky s reprezentantem Demokratické strany dalšího prezidentského pseudokandidáta Andreje Bogdanova Nikolajem Gocou svého soupeře napadl a obvinil ho, že ho na chodbě před studiem televizní stanice Zvezda urazil. Žirinovskij prý dokonce po svých tělesných strážcích požadoval, aby pana Gocu vyvedli ze studia ven a tam ho zastřelili. Demokratická strana pak na Žirinovského v úterý podala žalobu. Tohle vše nedělnímu politickému aktu na důstojnosti rozhodně nepřidá - spíš naopak.
Známá britská novinářka zabývající se Ruskem Mary Dezhevská ve svém zamyšlení z Moskvy píše, že zájem Rusů o volby hodně připomíná současné počasí v ruské m hlavním městě - pohybuje se kolem nuly. Autorka zajímavého článku pro úterní Independent se ovšem pokouší na celém současném ruském politickém procesu hledat i pozitiva - a vlastně se jí to daří.
Paní Dezhevská zdůrazňuje, že i když tato volba vlastně žádnou volbou nebude a že půjde jen o referendum věrnosti ruského lidu ideálům a představám Vladimira Putina, vše se má přinejmenším po formální stránce odehrávat v ústavním rámci: Ruští voliči jsou pány svého rozhodování, a to i přesto, že většina z nich dá na doporučení nejúspěšnějšího ruského politika za několik posledních desítek let, a že by zřejmě zvolila kohokoli, na koho by současný ruský prezident ukázal. Důležité podle Mary Dezhevské je, že Putin dodržel svůj slib neměnit účelově ruskou ústavu jen proto, aby mohl ve svém prezidentování pokračovat, i když je naprosto jasné, že kdyby jen trochu chtěl, veškeré vrcholné ruské instituce by mu šly na ruku. On to ale neudělal. Faktem na druhé straně je, že když byl tázán, zda si do své premiérské pracovny, do níž má podle všech známek namířeno, pověsí portrét nové hlavy státu, přímé odpovědi se raději vyhnul. Což patrně mělo naznačit, jak bude poměr sil mezi novým ruským prezidentem a jeho novým předsedou vlády přes stále platící ústavní pravidla vypadat.
Na odhad toho, co se v Rusku po 2. březnu stane, je však v tuto chvíli ještě brzy. Všichni ruští i zahraniční analytici se shodují na tom, že dvojvládí se v Rusku nikdy nenosilo, protože se neosvědčilo. Na to, abychom zodpovědně mohli říct, kdo třímá v rukou otěže ruské moci, musí uplynout nejméně pár měsíců až půl roku. V tuto chvíli zatím jako myslitelné platí všechny scénáře, o nichž jsme poslední dobou mluvili - Putinovým návratem do Kremlu po předčasné další prezidentské volbě počínaje a jeho vyšachováním z ruské mocenské špičky konče. Druhá eventualita je však hodně nepravděpodobná.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
