Toulky Českou minulostí a poznámky je Dvojce

Dobrý večer,

Nejdříve začnu s pochvalou: už víckrát jsem si všiml, že úžasné pořady má Lenka Svobodová, teď naposled to bylo v pořadu Dobrá vůle o romském policistovi českého původu, který dostal řád Britského impéria. Pořad by se měl víckrát opakovat, abychom si my neromští Češi uvědomili, že se k Romům chováme občas rasisticky, byl jsem mockrát v Anglii i v Americe a tady se bojíme každého odlišného a jsme schopni jít do voleb s programem nenávisti k lidem, kteří utíkají před válkou. U nás, v Maďarsku a Polsku se asi ženevské dohody nemusí plnit.

Jak jste tuhle v pořadu Jak to vidíte říkal, že na Toulky českou minulostí nejsou mimo jedné žádné výhrady, tak já mám četné, dokonce jsem je do Brna na pořad Toulky před pár lety napsal, ale bohužel si nepamatuji ani tu adresu, abych svůj mail mohl najít a Vám ho přeposlat. Nevím, jestli je p. Veselý historik a jestli je, tak je tendenční, jako kdysi býval Alois Jirásek. Mám hlavně na mysli jeho hodnocení kvality panování Habsburků na českém trůně, kdy si z Habsburků, kteří se už nemohou bránit, dělal dost legraci. Věřím, že ostatní jsou s názory p. Veselého ztotožněni, protože to odpovídá tomu, co jsme se ve škole před listopadem učili.

To Toulky p. Hořejše, jak si je stále ještě pamatuji, byly mnohem objektivnější, nebyly tak podbízivé až populistické, jak se p. Veselý vždy nad něčím diví, a další herec to vysvětlí, že Habsburk z toho vyjde většinou jako blbec.

Co si myslím, že je velká chyba, je, že v novinách nikdo nepíše kritiky na rozhlasové pořady, některé by kritiku potřebovaly jako sůl. Filmy mají kritiku, televize má kritiku, kritizují se ministerstva, kritizuje se Miloš Zeman, že se nechce omluvit za šíření nepravdy a pomluvy, jen rozhlas roste s dovolením jako dříví v lese bez jakékoli kritiky ve sdělovacích prostředcích.

Letos mi bylo 66 let a už začínám věřit sloganu, že každá změna přinese vždy jen to horší. Že prý nepřijdeme o Kontakt, že prý se bude vysílat na regionálních stanicích. To ti ředitelé, co pořád dělají nějaké změny, nechápou, že starší posluchači jsou rádi, že se na něco mohou spolehnout, že naše oblíbené pořady jsou pořád ve stejnou dobu. Jako vrchol považuji měnit vlnovou délku, já mám doma tři radia a všechna jsou nastavena na Dvojku (to mi také, tento samolibého pana Ostrého výmysl na umenšení pragocentralismu, pěkně pije krev) a já žádný regionál hledat nebudu a už vůbec nepřichází v úvahu pro hodně starších lidí měnit během dne stanice a někteří to ani neumí a mají Dvojku nastavenou od svých dětí. A to na besedě říkáte, že Dvojka je určena pro konzervativnější posluchače přibližně mého věku, a přitom děláte změny a děláte všechno, abychom vás přestali poslouchat.

Ještě chci něco přidat k vysílání Dvojky. Poslouchám ji celé dny a trochu mi vadí, když v upoutávkách se neustále opakuje, že p. Kovařík je náš oblíbený moderátor, měl jsem ho docela rád, ale neustálým opakováním tvrzení, které by měli říkat posluchači, a ne rádio, se můj vztah k němu mění. Ostatní redaktoři tedy nejsou oblíbení? Mohu Vám říci, že teď ty neoblíbené redaktory mám o hodně radši a p. Kovařík mi dost pije krev, i když asi za to nemůže.

Také mi vadí, jak všichni redaktoři neustále říkají o sobě a ostatních, jak se na nás posluchače těší. Jednou se tomu dá věřit, ale mně se teď čím dál více stává, že se na těšící se redaktory vůbec netěším a přemýšlím, jestli nemám někam přeladit.

Zdraví

Petr Rádl

Vážený pane Rádle,

děkuji Vám za dopis, obsahující několik podnětů a připomínek. Pro přehlednost je proberu v tom pořadí, v jakém jste je uvedl.

Vaši pochvalu pořadu z cyklu Dobrá vůle rád předávám dokumentaristce Lence Svobodové. Stejně tak jsem předal Vaše hodnocení Toulek českou minulostí panu Josefu Veselému. Dovolte k tomu jednu poznámku. Shodou okolností na mou adresu po mnoha pochvalných reakcích dorazil nedávno jeden kritický ohlas Toulek českou minulostí - právě na hodnocení Habsburků. Autor dopisu vytýká Josefu Veselému nekritické velebení Habsburků na českém trůně. Když jsem si s panem Veselým o této reakci psal, potvrdil mi, že se speciálně v partiích věnovaných habsburskému panování v českých zemích držel co nejpřesněji textů Petra Hořejše. Ovšem rozhlasový pořad – v zásadě dělená četba se vstupy komentátora – může v některých pasážích dostat jiné vyznění, než jaké měla předloha. Pro tvůrčí postupy Josefa Veselého je typický zejména ironický, satirický, místy až sarkastický odstup, ovšem ten není v Toulkách vyhrazen pouze habsburskému rodu: mohl bych uvést řadu příkladů, kdy obdobné postupy byly využity i v dílech týkajících se třeba rodu Přemyslovců.

Fakt, že Josef Veselý byl nedávno uveden do rozhlasové Síně slávy, nic nemění na možnosti kritizovat tvorbu tohoto autora, ovšem pokud dovolíte mé osobní stanovisko, v Toulkách českou minulostí nenacházím tendenčnost, tedy výklad dějin podle předem stanoveného ideového plánu (jako byl například koncept dějin Františka Palackého, rozvíjený Jiráskem a v modifikované, až karikované podobě využívaný komunistickou ideologií, a proti němu například koncept dějin Josefa Pekaře). Toulky českou minulostí se vyznačují kritickým odstupem od ideologických klišé jakéhokoli druhu. Osobně jsem toho názoru, že právě tento rys přispívá k jejich trvalé popularitě mezi širokými vrstvami posluchačů.

Naproti tomu bez výhrad souhlasím s Vaším názorem, že rozhlasová tvorba by si zasloužila kvalitní a koncepční kritickou reflexi. Pokusil jsem se v rámci svých možností přispět k tomu vytvořením stále rubriky v Týdeníku Rozhlas. Podařilo se mi vytvořit kolem tohoto časopisu skupinu odborně připravených kritiků, kteří soustavně sledují dramatickou a dokumentární tvorbu. Ovšem bylo by zapotřebí, aby se tato činnost neomezovala na jedno periodikum, ale aby se rozhlasové tvorbě včetně publicistických žánrů dostávalo pozornosti v míře srovnatelné se zájmem o film, divadlo či televizi. Ovšem to nelze zabezpečit žádným příkazem shora, k tomu je třeba osobní inciativy jednotlivých osvícených šéfredaktorů či vedoucích kulturních rubrik.

Co se týče pořadu Kontakt, který od začátku října přešel v dosavadním čase na regionální stanice Českého rozhlasu, plnohodnotně jej na Dvojce nahradil hodinový pořad Káva o čtvrté, který přesunem do odpoledního času získal mnohem více posluchačů, nežli kolik si jej ladilo po 20. hodině. Tuto změnu řada posluchačů přivítala, i díky tomu, že získali možnost v dosavadním čase Kontaktu poslouchat reprízu pořadu Jak to vidí...

Vaše poslední poznámka se týká tzv. selfpromo, tedy propagace vlastních pořadů a jejich protagonistů. Máte pravdu, že vše je věcí míry a osobního vkusu. Jistě je důležité, aby rozhlasová stanice dávala svým posluchačům vědět o svých plánech i o aktuálním programovém přehledu, některé prvky této kampaně však mohou působit až kontraproduktivně. To se stalo v případě sloganu S námi je vám hezky, který byl na základě kritiky posluchačů prakticky stažen z vysílání. Je tedy zřejmé, že rozhlasoví pracovníci mají snahu reagovat na připomínky těch, jimž je vysílání určeno a bez nichž ztrácí smysl.
I Vaše připomínky doputují k těm, jimž byly určeny. Děkuji Vám za ně.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám vše dobré.¨

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu