Tráva - víc než zákon

Nedobrou zprávu nám říká průzkum ESPAD, šetření o tom, jaké drogy berou mladí lidem kolem šestnácti let. Proběhl letos potřetí, první dva díly byly publikovány před čtyřmi a osmi lety. Z několika čísel lze prakticky vyčíst vše o naší mládeži, výsledky leccos naznačují také o celé společnosti. Jaké tedy výsledku jsou?

Tak tedy - už třetina mladých kouřila pravidelně před třináctým rokem. Zkušenosti s alkoholem jsou rovněž bohaté. Do třinácti ho vyzkoušely dvě třetiny mladých a více než polovina nevidí v tom, že se opije každý týden, žádný zásadní problém. Takové výsledky jsou známy i z minulých výzkumů. Prostě stav, na jaký jsme zvyklí.

Ke změnám došlo u nelegálních drog. Zástupci vlády hodnotí výsledky jako příznivé, protože poklesl zájem o heroin. K jeho spotřebě se hlásí jen každý padesátý, méně než v minulých letech je také dostupný. Jeho užívání odsuzuje devět z deseti teenagerů - a ještě před čtyřmi lety to byli jen čtyři z pěti. Podobně ztrácejí popularitu pervitin i čichání rozpouštědel. Vesměs jde o látky, které způsobují nejhorší závislosti a se kterými se spojuje nejvíc smrtelných případů. Trh s heroinem i pervitinem je také pod největší kontrolou podsvětí. Není pochyb, že to jsou dobré zprávy. K tomu se dá položit otázka, komu za ně tedy poděkovat. Možná za tím stojí dobrá práce kriminalistů, kteří umějí rozprášit drogové kartely. Třeba jsou za tím nízkoprahové instituce, kam se mohou narkomani anonymně obrátit o pomoc a které provádějí osvětu v rizikových skupinách. Další možností je změna životního stylu, která mladým lidem říká: tvrdé drogy se už nenosí.

Jenže se nosí jiné a čím dál víc. Bezmála polovina šestnáctiletých přiznává zkušenosti s marihuanou, pětina ji kouří pravidelně. To je za poslední čtyři roky další výrazný nárůst. Navíc mnozí si k takzvané "trávě" přidávají LSD a extázi, které tak ve výzkumu ESPAD potvrdily svůj nástup z posledních let.

Tím se především říká, že mládež se příliš nezajímá o novelu trestního zákona, podle níž je trestné držení i několika cigaret marihuany nebo tablet extáze. Vystavit se riziku, že mě policie bude stíhat kvůli marihuaně, je spíše hrdinství. Z čísel je tedy už každému jasné, že trestní novela nesplnila svůj účel. Tedy každému, kromě zákonodárců a policistů, kterým se zdá represivní paragraf potřebný i na zmíněné lehké drogy.

Zjištění studie tedy uklidňuje, ale jenom do určité míry. Problém s drogami nemá tak závažný kriminální rozměr, společenský ale tím víc. Nad tím nelze mlčky mávnout rukou.

Brát drogy není správné a růst jejich popularity je znamením civilizačního úpadku. Češi k tomu mají velké sklony a jejich náklonnost k cigaretám a alkoholu odpovídá poměrům na východě Evropy, který se teprve pomalu probírá z postkomunistické strnulosti. Stresy z neúnosných poměrů lidé ventilují tím, že uhnou do umělých světů. Poměry se tak dále zhoršují. Nastupující generace přebírá zlozvyky svých otců, navíc si našla další omamnou látku, kterou hodnotí jako méně škodlivou než tabák i alkohol.

Postavit se epidemii je bezpochyby úkolem politiků. Chovají se ale jako alibisté, když trvají na platnosti trestní novely, u níž už je delší dobu zřejmá její zbytečnost. Možná ještě víc - nepřímo tak doznali, že situaci nedokážu řešit. Existuje evropská politika, která doporučuje členským zemím, jak proti omamným látkám zasáhnout. Členské země by se měly naučit rozlišovat drogy podle jejich škodlivosti - lidově řečeno, dělit je na tvrdé a měkké. Ty první stíhat co nejostřeji, v případě těch druhých přesvědčovat a odrazovat od jejich užívání.

Česká politika dosud tento směr odmítá a namísto přesvědčování sází výlučně na represi, i když je v mnoha případech zbytečná. Drogy se jí tak vymýtit nedaří a spíše dává mladým argument, proč je užívat. Je to skutečně jiný a lepší svět, když se ti dospělí nad útěky do něho tak rozčilují.