Turkmenský prezident Saparmurat Nijazov zemřel ve věku 66 let

Na tom, že mu to v nové době vůbec nevadilo, spíš naopak, není nic divného. Podobné jsou osudy prvních mužů i v ostatních postsovětských republikách tohoto regionu.

Nijazovova smrt byla pro mnohé překvapením, ale v jeho nejbližším okolí se vědělo, že jeho zdravotní stav je velmi špatný a už v létě řada zasvěcených vyjádřila obavu, že prezident se nemusí dožít konce roku. Léta se vědělo, že 66letý turkmenský prezident je těžký kardiak a že před devíti lety absolvoval v Německu velice náročný chirurgický zákrok, při němž mu byl voperován bypass. Anonymní zdroj z těžce zdecimované turkmenské opozice dokonce ruským elektronickým novinám polit.ru dnes ráno tvrdil, že Turkmenbaši je mrtvý už tři dny, ale že jak lékaři, tak představitelé moci tomu buď nechtěli uvěřit, nebo se báli to národu sdělit. Pokud by tomu tak bylo, z hlediska nástupnictví by to pro moc vlastně bylo docela užitečné, protože by se další mocní stačili zorientovat v tom, kdo se nejvyššího úřadu v zemi po nejautokratičtějším vládci ve Střední Asii ujme.

Úřadující hlavou státu byl zatím jmenován vicepremiér Gurbanguli Berdymuhamedov. Ten je mimochodem také předsedou smuteční komise, pověřené organizací pohřbu. Jak připomínají dnešní ruská média, podle starého dobrého sovětského zvyku (a jiné v Turkmenbašiho zemi neplatily, jen v ještě daleko obludnější podobě) se právě šéfové takovýchto komisí stávali nástupci zesnulé veličiny. Na druhé straně se podle turkmenské ústavy nemůže o prezidentský úřad ucházet člověk, který je ve funkci úřadující hlavy státu. Pokud bude ústava respektována, je tedy Berdymuhamedov předem diskvalifikován.

V turkmenské metropoli Ašgabatu je každopádně odstraňována novoroční výzdoba, ve čtvrtek nevyšly noviny a televize ukazuje většinou jen státní vlajku a Nijazovův portrét ve smutečním rámečku. V zemi byl vyhlášen sedmidenní státní smutek a bylo oznámeno i datum pohřbu - 24. prosince. Už o dva dny později se sejde 2,5tisícičlenná Lidová rada neboli Chalk Maslachaty. Ta pak stanoví termín prezidentských voleb, jež musí proběhnout nejpozději do 60 dnů.

Turkmenbašiho režim vytvořil jednu z nejuzavřenějších společností světa a je proto velmi těžké odhadnout, kdo a jakým způsobem moc převezme. Jeden z důvěrných znalců Turkmenistánu oprávněně prohlásil, že v této zemi doposud byl jeden univerzální vladař a za ním jen řada třetiligových tváří. Vyznat se v těchto tvářích není snadné, protože většinu z nich svět ani nezná.

Přesto se, možná na základě ázerbájdžánské zkušenosti, kdy zesnulého Alijeva staršího v prezidentském úřadu vystřídal Alijev mladší, spekuluje o tom, zda by se Nijazovovým nástupcem nemohl stát jeho syn Murad, o němž se říká, že významně zbohatl na nelegálním obchodu s alkoholem. Což by v zemi jako Turkmenistán určitě nevadilo tolik, jako že Murad je po matce napůl Rus, zatímco jeho otec v posledních letech svého života kladl velký důraz na to, čemu on sám říkal "turkmenskost". Podivejme se ještě jednou do turkmenské ústavy. Podle té může být prezidentem zvolen "člověk turkmenského původu, narozený v Turkmenistánu, jemuž je nejméně čtyřicet a nejvíc sedmdesát let, který mluví státním jazykem a v posledních deseti letech žil v Turkmenistánu". Ústava však nutně platit nemusí, protože podle té se například úřadující hlavou státu neměl v podobné situaci stát vicepremiér, jak jsme toho ve čtvrtek ráno byli svědky, ale předseda parlamentu.

Je tu samozřejmě ještě jeden zajímavý hráč - turkmenská opozice, většinou žijící v exilu. Ta po oznámení prezidentovy smrti dala najevo, že se chystá v příštích dnech na návrat do vlasti. Předseda zakázané republikánské strany Nurmuchamed Chanamov už agentuře Ria-Novosti řekl, že do dvou až tří dnů se přední opoziční politici vrátí do vlasti. Na dotaz, zda není nebezpečné vracet se do země, kde opozici dosud hrozilo doživotní věznění, odpověděl, že "vlast je důležitější".

Budovatel vlastních zlatých soch, autor málem posvátné knihy Ruchnama a muž, který považoval za možné přejmenovávat dny v týdnu a měsíce v roce po členech své rodiny, zkrátka Otec všech Turkmenů, však veškeré opoziční síly zdecimoval tak, že upřímně řečeno dnes jen těžko mohou tvořit nějakou kompaktní politickou sílu. Inu, 26. prosince snad budeme o něco chytřejší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .