Ukrajina

Na půlhodinové schůzce s českým premiérem Jiřím Paroubkem se mimo jiné hovořilo o zcela konkrétní akci, totiž o možné české účasti při budování ropovodu Oděsa-Brody dále do Polska. Tímto potrubím by mohla do ČR proudit kazašská ropa. Český premiér paní Tymošenkovou pozval k návštěvě ČR, která by se měla uskutečnit na podzim. Při této příležitosti by s ní měla do Prahy přijet i skupina ukrajinských podnikatelů. Ukrajinská premiérka s povděkem kvitovala rozhodnutí ČR nevybírat poplatky za česká víza pro Ukrajince. Toto opatření bylo, jak známo, odpovědí na ukrajinské zatím jen letní zrušení víz pro české občany.

Přes víkend se Julija Tymošenková přesunula do Francie. Tam navštívila mezinárodní pařížský aerosalon, ale především se setkala se svým francouzským resortním kolegou Dominikem de Villepinem. Během této schůzky paní Tymošenková prohlásila, že je přesvědčena, že francouzské "ne" evropské ústavní smlouvě neznamená "ne" pro příští vstup Ukrajiny do EU. V tomto případě se ovšem zdá, že přání bylo otcem myšlenky. I Julija Tymošenková musí dobře vědět, že výsledky hlasování ve Francii a také v Nizozemsku jsou mimo jiné i opožděnou reakcí obyvatel západní části kontinentu na masivní loňské rozšíření Unie a výrazem jejich strachu z chudých sousedů, které takříkajíc pustili a nadále by měli pouštět pod svou střechu. I největší optimisté ovšem předpokládají, že Ukrajina se v dohledné době může stát nanejvýš kandidátem členství, zatímco plnoprávným členem evropské pospolitosti docela jistě nebude dřív než v roce 2015. Uvědomíme-li si však, že dalšími dvěma východoevropskými zeměmi, které budou do Unie přijaty v roce 2007 nebo 2008, budou chudé Bulharsko a Rumunsko, je dost pravděpodobné, že Ukrajina si bude muset počkat ještě mnohem déle než do roku 2015.

V tuto chvíli tedy Kyjev může spoléhat nanejvýš na hospodářskou spolupráci. V již zmíněné Paříži paní Tymošenková podepsala dvanáct různých hospodářských dohod a smluv. Ukrajina má již ze sovětských dob například celkem perspektivní letecký a raketový průmysl a jak už jsme se zmínili, je i důležitou tranzitní zemí. Na druhé straně je však tento stát z hlediska ohrožení případných zahraničních investic jedním z nejrizikovějších terénů na světě. V příštím roce si přitom ukrajinská ekonomika bude muset vypůjčit nejméně 920 milionů dolarů, přestože už dnes je katastrofálně zadlužená. Jen naší zemi Ukrajina dluží 200 milionů dolarů, a to rozhodně nejsme největším věřitelem.

K ekonomickým potížím se navíc přidružily i potíže politické: Je veřejným tajemstvím že uvážlivý a rezervovaný prezident Juščenko ne vždy nachází společnou řeč s ambiciózní premiérkou Tymošenkovou. Také Juščenkův vlastní prezidentský tým je z mnoha stran označován za nepříliš profesionální. Skřípění v novém mechanismu ukrajinského státu proto prý může posílit proruské nálady v zemi, což by vytouženému evropskému směřování asi taky příliš neprospělo.

Ukrajina zkrátka opustila požehnané vody revoluční a těsně porevoluční euforie a začíná se potýkat s potížemi rovin. Juščenko se v závěru loňského roku připravoval na to, že po svém volebním vítězství, jehož nakonec dosahoval tak nesnadno, provede důležitá systémová ekonomická opatření, která by definitivně skoncovala s reziduy socialismu v zemi. To jsou ovšem opatření nepopulární a v atmosféře, kdy již propuká boj před parlamentními volbami, jež Ukrajinu čekají v příštím roce, se do nich nechce ani prezidentovi, ani jeho premiérce. Což přirozeně není dobrý signál pro nikoho.