Ukrajina: Kdo je vítěz?
V poslední týdnech domácí i světová média ráda upozorňují na to, že současná krize, která v Kyjevě chvílemi zuří a chvílemi skomírá už skoro dva měsíce, propukla letos 2. dubna. Tehdy prezident Viktor Juščenko svým výnosem rozpustil současný parlament, Nejvyšší radu, a původně na 27. květen vyhlásil mimořádné parlamentní volby.
To je sice pravda, ale ve skutečnosti jde jen o nejnovější etapu skoro tříletého souboje dvou koncepcí o další vnitropolitickou i zahraničněpolitickou orientaci Ukrajiny pro nejbližší léta a desetiletí. Říkáme nejnovější, protože nikde není psáno, že je to etapa poslední. Mnozí političtí analytici a komentátoři dokonce tvrdí, že politická krize na Ukrajině je jevem permanentním a že prohlášení politiků nic neznamenají. Pravdou je, že svědky podobných proklamací jako byla ta nedělní jsme se stali už mnohokrát. Ale budiž - dejme tomu, že k zásadní dohodě došlo a že zářijový termín mimořádných voleb do Nejvyšší rady je definitivní. Vyhovuje koneckonců oběma stranám a ocitá se zhruba uprostřed mezi vytouženou květnovou alternativou Viktora Juščenka a nejzazším termínem, který nakonec připustili i Janukovyčovi regionálové a který sami stanovili na letošní prosinec.
Nedávno jsme citovali ruský list Kommersant, který za potenciálního vítěze tohoto nejnovějšího klání považoval už v jeho průběhu prezidenta Juščenka. Zní to možná překvapivě, ale je to hodnocení celkem správné. Kdyby Juščenko - pro mnohé jistě problematicky - na počátku dubna nezasáhl, není vyloučeno, že do dneška už by k původním 11 přeběhlíkům do Strany regionů přibylo tolik dalších politických konjukturalistů, že by regionálové dosáhli svého dlouho proklamovaného politického cíle, totiž ústavní většiny 301 křesla, a prezident by najednou byl zcela ze hry.
Juščenko se samozřejmě dopustil mnoha problematických kroků, z nichž tím prvním bylo už samotné rozpuštění Nejvyšší rady a vypsání nových voleb do vrcholného zákonodárného orgánu. O ústavnosti tohoto kroku ostatně až do včerejška rozhodoval a stále ještě nerozhodl ústavní soud, jehož složení i rozhodování se prezident neustále snažil ovlivnit. Vskutku dramatickými manévry pak bylo středeční odvolání generálního prokurátora Piskuna a zejména pak páteční neúspěšný prezidentův pokus podřídit si 40 tisíc příslušníků vnitřních vojsk, kteří jinak patří do kompetence ministerstva vnitra, v jehož čele stojí další Janukovyčův člověk Vasyl Cuško.
Juščenkovy tahy tedy dlouho vypadaly zoufale a vynuceně (na čemž je objektivně vzato jistě hodně pravdy), ale nakonec vedly ke kýženému stavu: Nové parlamentní volby, které by měly zabránit nemorálnímu masovému úprku poslanců z tábora poražených do tábora vítězů, se konat budou. V tuto chvíli ještě nevíme, zda Juščenko dosáhne také tzv. imperativního mandátu, který by zákonodárce přímo zavazoval zůstat po celé volební ve stále stejné frakci - o tom se bude na půdě parlamentu zítra a pozítří teprve jednat. Ve složitých jednáních se svým hlavním protivníkem si však už vydobyl změny v Ústřední volební komisi, která byla ve svém dosavadním složení rovněž až příliš projanukovyčovská.
Jakou definitivní hodnotu bude mít dvouměsíční Juščenkův boj s Janukovyčem, ukáží až ony zářijové volby. Už dnes je však jasné, že pokud se prezidentovu hnutí Naše Ukrajina a Bloku Julie Tymošenkové podaří přes očekávanou prohru se Stranou regionů dosáhnout alespoň toho, aby nová Nejvyšší rada nemohla voluntaristicky měnit ústavu, stál celý ten zmatek nakonec za to.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
