Ukrajina: Křehká koalice
Ukrajinská politická scéna to opravdu nemá lehké - ani předčasné parlamentní volby z 30. září totiž nepřinesly ani táboru Viktora Juščenka, ani stranám, s nimiž může počítat dosavadní premiér a předseda Strany regionů Viktor Janukovyč, kýženou solidní většinu. Skupina liberálních politických subjektů, sdružených v Bloku Julie Tymošenkové a Naší Ukrajině-Lidové sebeobraně, bude totiž ve 450členné Nejvyšší radě mít většinu pouhých 3 hlasů, což je zhruba totéž jako většina jednoho hlasu v naší poslanecké sněmovně.
Co se tedy od právě uzavřená koaliční dohody dá očekávat? Zapracována je do ní řada důležitých položek včetně dvanácti návrhů zákonů. Nesmírně důležitý je přitom zákon o poslancích Nejvyšší rady, kde na návrh Juščenkových věrných dochází ke snížení počtu výhod a příplatků, k omezení imunity a hlavně k zavedení tzv. imperativního mandátu, který by měl zamezit přebíhání či dokonce nakupování poslanců. Zajímavé je, že součástí dohody je i slib zavést na Ukrajině už za deset týdnů, od 1. ledna 2008, profesionální armádu. V tomto případě jde o dílo Julie Tymošenkové, která tento krok měla jako jeden z hlavních bodů svého předvolebního programu. Když si vzpomeneme, jak dlouho trvala transformace armády v podstatně menší a dlužno říct i bohatší České republice, nějak se nechce věřit, že je to vůbec myslitelné. Těžko splnitelný je i další slib paní Tymošenkové, totiž že do dvou let vyplatí všem postiženým v přepočtu asi 650 miliard hřiven za znehodnocené úspory ještě z dob Sovětského svazu. Také tento příslib se jeví jako velmi nerealistický.
Aby ale tohle vše mohla udělat, musí se Julie Tymošenková šéfkou kabinetu opravdu stát. Dohoda samozřejmě počítá s tím, že "nejevropštější ukrajinská politička", za niž ji nedávno vyhlásila jedna západní anketa, předsedkyní vlády bude. Křeslo předsedy parlamentu by pak připadlo někomu z předáků proprezidentského bloku, tedy Vjačeslavu Kyrylenkovi nebo Juriji Lucenkovi. V případě premiérského postu však bude mít poslední slovo ukrajinský prezident, který si na Tymošenkovou moc nepotrpí.
Zajímavé je, že součástí demokratické koalice se nakonec - alespoň prozatím - nestal Blok Volodymyra Lytvyna. S tím by nová koalice měla o dvacet hlasů víc a byla by tedy podstatně životaschopnější. Všeobecně se soudí, že zřejmě za dvacítku svých poslanců požadoval post předsedy sněmovny, což oběma silnějším případným partnerům připadalo poněkud neskromné. Lytvyn přesto prohlásil, že důvěrná koaliční jednání s možnými spojenci povede dál. Paní Tymošenková k tomu dodala, že Lytvynův blok se k současné koalici může kdykoli připojit.
Janukovyčova Strana regionů už de facto přiznala porážku, ale její situace rozhodně není beznadějná. Sám šéf strany neustále opakuje, že voliči mají právo na vládu, která by reprezentovala skutečnou většinu odevzdaných hlasů a po celé dva týdny , že nadějí pro léta příští by v současné situaci byla velká koalice. Politolog Andrej Jermolajev v časopisu Korespondent Janukovyčovým modrobílým doporučuje, aby se zachovali jako moudrý Indián a počkali si na břehu řeky, až po její hladině popluje mrtvola jejich koaličního protivníka.
Jermolajev připouští, že právě uzavřená koalice může nějaký čas vydržet, ale za méně pravděpodobné má, že opravdu svorně a disciplinovaně zvolí Tymošenkovou do čela kabinetu. Zejména v Naší Ukrajině-Lidové sebeobraně je dost lidí, kterým se ekonomické představy možné premiérky příliš nezamlouvají a tak se velice snadno může stát, že pro ni ruku nezvednou. To by v koalici znamenalo rozkol, krizi a konečně rozpad. Což by v oranžovém táboře nebylo nic neobvyklého.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
