Ukrajina - oficiální výsledky

Vítězná Strana regionů osadí v tzv. Nejvyšší radě 186 křesel, Blok Julie Tymošenkové 129, Naše Ukrajina 81, socialisté 33 a komunisté 21 křeslo. Zmíněná již podruhé deklarovaná oranžová koalice Tymošenkové, Naší Ukrajiny a socialistů by tedy místo minimálních 226 měla 243 mandátů a mohla by vládnout poměrně pohodlnou většinou. Mohla - kdyby tu nebylo pověstného kdyby. Tím "kdyby" je samozřejmě efant terrible ukrajinské politické scény Julija Tymošenková. Ta během voleb dokonale využila svých schopností táborového řečníka a vůdce, ale také jistého nymbu mučednice. Fakt, že ji Viktor Juščenko loni v září z premiérského postu odvolal, jí ve volbách samotných vlastně pomohl. Přestože se Tymošenková na chabých výkonech ukrajinské ekonomiky v minulém roce, které jsou pro řadového občana největším trnem v oku, bezprostředně podílela, příslovečný muž z ulice ji z toho neviní. Populární Julka, která to podle skálopevného přesvědčení prostých lidí s nimi myslí dobře, přece za nic nemůže - naopak, kdyby bývala u moci zůstala, bylo by na Ukrajině líp. Populární Julka právě tohle velmi dobře ví, a tak od svého někdejšího hlavního spojence a poté úhlavního protivníka Juščenka žádá maličkost - návrat do nedávno odebraného premiérského křesla. Což je požadavek, jemuž Juščenko nehodlá vyhovět, ale zároveň ho nedokáže obejít. Přes veškeré "oranžové" proklamace tedy stále není jasné, zda tato koalice nakonec skutečně vznikne. Na všechny myslitelné kombinace pěti současných parlamentních stran je ovšem podle ukrajinských zákonů ještě téměř dva týdny čas. Nejpravděpodobnější se přes vše řečené v tuto chvíli přes veškeré potíže a neshody jeví obnovení dříve mocného bloku stran a hnutí, které pomohly do prezidentského křesla Viktoru Juščenkovi. Výhody podobného spolku jsou ale z důvodů, které už tu zazněly, víc než sporné - Tymošenková bude trvat na svých premiérských ambicích a pokud Juščenko ustoupí, musí rovnou počítat s brzkou vládní krizí a pak snad i s předčasnými volbami. Jedinou skutečnou "předností" tohoto souručenství je signál voličům, že ideály oranžové revoluce ještě nejsou zapomenuty. Jiná věc je, že v praktické poloze ono souručenství nefungovalo, nefunguje a s největší pravděpodobností ani fungovat nebude. Velmi pozorně je proto zkoumána i možnost vzniku koalice Janukovyčovy Strany regionů s Juščenkovou Naší Ukrajinou - tím spíš, že současný premiér a prezidentův chráněnec Jurij Jechanurov minulou sobotu oznámil, že takováto předběžná jednání už probíhají. Pokud by na tuto variantu došlo, stala by se největší ranou pro liberální romantiky z kyjevského Majdanu a symbolem Juščenkovy zrady ideálů nedávné revoluce. Zejména ruští analytici a politologové však upozorňují na jeden potenciálně pozitivní rys takovéto aliance - podle nich je to jediná možnost, jak ve společnosti překonat současné tragické rozpolcení země na projuščenkovský západ a projanukovyčovský východ. Šlo by tedy o klasický politický sňatek z rozumu. Čistě matematicky je přirozeně myslitelná i koalice Janukovyč-Tymošenková, která by ve 450členném parlamentu vytvořila skutečně mocnou většinu 315 poslanců. Podobný spolek však tvrdošíjně odmítá paní Tymošenková, která si na své pověsti moderní ukrajinské Johanky z Arku velmi zakládá. Stejně myslitelný je i nakonec svazek Strany regionů s komunisty a socialisty, i když socialistický vůdce Oleksandr Moroz by o podobné variantě přemýšlel až ve chvíli, kdy by "oranžová" cesta zůstala definitivně uzavřena. Při tradiční ukrajinské rozmyslnosti až váhavosti se tak nakonec můžeme dočkat v podstatě kterékoli z těchto možností. Která varianta by však v tuto chvíli byla dobrá pro samotnou Ukrajinu a její obyvatelstvo, to v tuto chvíli zřejmě není schopen říct nikdo.