Ukrajinská dívčí válka

Ten se totiž uchýlil k poněkud k nečekanému kroku, když jistě prestižní a vlivný post předsedy Rady pro národní bezpečnost a obranu nabídl výrazné političce z tábora současné opozice, konkrétně Janukovyčovy Strany regionů, paní Raise Bogatyrjovové. Ta i přes očekávané nepříjemnosti ve vlastní straně přijala, což její spolustraníci vnímají se značnou nevolí. Jak těsně před koncem loňského roku prohlásil poslanec za Stranu regionů Anatolij Tovstouchov, "případný přechod do státních služeb je samozřejmě věc volby Raisy Vasiljevny, ale v takovém případě musí buď svou stranickou legitimaci odevzdat a členství ukončit, nebo bude ze Strany regionů vyloučena".

Podle většiny ukrajinských analytiků Juščenko tímto tahem sledoval hned dva cíle - zaprvé rozštěpit velmi silnou opozici a zadruhé zároveň najít důstojnou protiváhu Julii Tymošenkové, jejíž vliv v zemi po jmenování předsedkyní vlády dále stoupl. Cíle prvního by se zřejmě dalo dosáhnout docela snadno: Raisa Bogatyrjovová byla na kandidátce Strany regionů číslem 2, hned za Viktorem Janukovyčem. Její možná taktický, ale přece jen smír s "oranžovou mocí" by mohl znamenat skutečný rozkol ve straně bývalého premiéra, což by se podařilo vůbec poprvé od oranžové revoluce z přelomu let 2004-2005.

Zajímavých okolností je ovšem víc: Za zmínku samozřejmě stojí, že paní Bogatyrjovová byla v minulé ukrajinské Nejvyšší radě předsedkyní parlamentní frakce Strany regionů. Zároveň se však o ní už delší dobu soudí, že patří k té části špiček Janukovyčovy strany, která hledá možnost jakékoli dohody s oranžovou koalicí, která by ovšem po případném rozpadu Strany regionů na část konzervativní a část dejme tomu liberálnější mohla znamenat vytvoření sice tiché, zato však velké oranžovo-modré koalice. Ani v Kyjevě navíc není tajemstvím, že Raisa Bogatyrjovová má v ukrajinské metropoli reprezentovat zájmy nejbohatšího muže země, průmyslníka z rusifikovaného východu Rinata Achmetova. Mohla by se tedy stát jakýmsi styčným důstojníkem mezi prezidentem a nejvýraznějším z ukrajinských oligarchů. Podle známého kyjevského politologa Kostě Bondarenka jak Juščenko, tak Achmetov "hodlají Bogatyrjovové využít jako kladiva na Tymošenkovou, i když každý z nich se bojí o něco jiného: Juščenko o svou moc, kdežto Achmetov o svůj majetek." Není divu - prezidentské volby čekají Ukrajinu už v příštím roce a pokud by nejpopulárnější ukrajinská politička musela podle četných předpovědí premiérské křeslo ještě do konce tohoto roku vyklidit, zcela nesporně by přišla s kandidaturou na novou hlavu státu. Což by pro stále méně populárního Juščenka znamenalo konec. Nu a pokud jde o Renata Achmetova, ten jistě ani na okamžik nezapomíná na Tymošenkové reprivatizační snahy, které by mohly jeho dosavadní výsadní postavení mezi velkoprůmyslníky na východě Ukrajiny značně rozkolísat.

Samotná Julie Tymošenková zatím na tyto mocenské šachy hledí s klidem a podle vlastních slov se chystá vydržet v premiérském úřadě pokud možno po celé volební období. V nedávném televizním projevu prohlásila, že se vyvaruje chyb ze svého prvního premiérování v roce 2005. Sama ale tyto chyby nevidí ve svých voluntaristických cenových moratoriích, ale v nedostatku odborných poradců a analytiků, které měl tehdejší kabinet k dispozici. Situaci bude prý tentokrát mít o to jednodušší, že za poslední léta značně poklesla moc oligarchů. Už příští měsíce ukáží, jak silné je současné postavení paní Tymošenkové, ale hlavně v čem se popřípadě mýlí tentokrát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .