Ukrajinská ústavní ruleta

Ti prohlásili, že je na ně činěn blíže neurčený, v každém případě však obrovský nátlak a že v atmosféře neúprosných zákulisních politických bitev a nezastřené korupce nemohou vykonávat svůj úřad. Naznačili tak - a v kuloárech se o tom hovoří zcela nezastřeně - že jim byly nabídnuty obrovské sumy a že oni s takovýmto postupem Janukovyčova křídla nesouhlasí. Zároveň se ovšem dopustili poněkud neopatrného výroku, že podle jejich názoru byl prezidentův krok s dekretem plně oprávněný. To okamžitě vyvolalo ostrou kritiku v řadách prezidentových odpůrců, mimochodem plně opodstatněnou: Soudce, který rozhoduje v jakékoli kauze, nesmí ani neveřejně, natožpak veřejně předjímat konečný verdikt celého soudu.

Janukovyčův tábor zdůrazňuje, že všech pět soudců jsou příznivci Juščenkovi a naopak obviňuje prezidenta, že krizi uvnitř ústavního soudu vyvolal on. Ukrajinský ústavní má ostatně k nějaké nezávislé soudní instituci opravdu hodně daleko a každý ze soudců je označován cejchem příslušnosti k nějakému politickému či mocenskému uskupení - ten k premiérově Straně regionů, onen ke komunistům a jsou tam údajně i tací, kteří svého času odhlasovali pro bývalého ukrajinského prezidenta Leonida Kučmu zcela proti liteře ústavy možnost třetího volebního období. Výstižně to řekla expremiérka a prezidentova spojenkyně Julie Tymošenková: Na Ukrajině je bohužel až příliš mnoho sil a politiků, kteří ústavní soud považují za své léno. Jak se ovšem zdá, včetně prezidenta.

Oddálení osudového výroku, na který od 2. dubna, kdy Juščenko rozpustil parlament a vyhlásil předčasné volby, celé situaci na přehlednosti rozhodně nepřidává. Viktor Janukovyč dál trvá na tom, že pokud mají 27. května opravdu proběhnout předčasné parlamentní volby, jichž on se - a právem - nebojí, měly by se podle něj konat také předčasné prezidentské volby a navíc ještě celonárodní referendum o vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance. Juščenko na to reagoval výrokem, že je jemu známo, pro vyhlášení předčasných prezidentských voleb na Ukrajině podle ústavy existují pouhé čtyři důvody a z těch ani jeden zatím nebyl naplněn: "Jsem živ, zdráv, nedopustil jsem se žádného trestného činu a demisi jsem taky nepodal," řekl, prezident doslova.

Úloha ukrajinského ústavního soudu opravdu není snadná, protože těchto osmnáct občanů téměř padesátimilionové Ukrajiny má rozhodnout něco, na čem se nemohou shodnout tisíce vlivných i méně vlivných představitelů ukrajinské politické scény. Ostatně ústavní soud v Kyjevě z čistě formálního hlediska může rozhodnout i v situaci, kdy se již zmiňovaná rezignace pěti jeho členů definitivně potvrdí, protože i tak bude obsazen z více než dvou třetin. Pokud se ukrajinským ústavněprávním odborníkům nepodaří vymyslet nějaký šalamounský kompromis, jsou možné verdikty dva - a měly by padnout do měsíce: Buď bude prezidentův dekret označen za právoplatný a země se začne připravovat na předčasné hlasování o novém složení Nejvyšší rady, nebo se tak nestane a prezident, který se už dnes jeví jako člověk zahnaný do kouta, bude de iure i de facto na hlavu poražen.

Není to nijak nepravděpodobné, protože Juščenkovy námitky proti neústavním praktikám v parlamentu, tedy uplácení jednotlivců z opozice a přeběhlictví, jsou sice eticky oprávněné, ale právně nepříliš relevantní. Přeběhlictví do tábora soupeře, a to jak úplatné, tak neúplatné, je staré jako politika sama, parlamentní demokracii nevyjímaje. Stačí se podívat na českou parlamentní scénu posledních několika let.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .