Ukrajinský vabank

Jaké měl prezident pro své rozhodnutí důvody? Bezprostředním podnětem bylo bezpochyby přeběhnutí 11 opozičních poslanců do koaličního tábora. Když si Juščenko uvědomil, že jeho hlavní sok a současný premiér Viktor Janukovyč již před časem prohlásil, že koaliční tábor bude už v květnu čítat přes 300 z celkových 450 poslanců a bude tak mít ústavní většinu. V takovém případě by Nejvyšší rada mohla dále prohloubit již 15 měsíců probíhající proces proměny Ukrajiny ze země prezidentské v parlamentně-prezidentskou a připravit ho o zbytek pravomocí, které mu ještě zbyly. K těm mimochodem patří i obsazování postů ministra zahraničí a ministra obrany. Současný šéf rezortu obrany Hrycenko, což je jeden ze současných Juščenkových mála věrných, už stačil prohlásit, že armáda bude stát na straně prezidenta, a to je při známé polaritě obou táboru deklarace opravdu na pováženou. Armáda by v konfrontaci, jejímž jsme v tuto chvíli svědky, měla rozhodně zůstat stranou.

Parlament a vláda se zachovaly, jak se dalo očekávat - prezidentův výnos označily za neopodstatněný a Janukovyč po večerním Juščenkově televizním projevu prezidenta vybídl, aby výnos nezveřejňoval a neuvedl ho tak v platnost. Když Juščenko nereagoval, Janukovyč prohlásil že vláda na případné voly na konci května neuvolní peníze. Představitelé parlamentu a kabinetu poté požádali ústavní soud, aby do pěti dnů přezkoumal platnost prezidentova výnosu. Juščenkova kancelář na tuto výzvu reagovala podrážděnou replikou, že prezident je sám garantem ústavy a že jeho rozhodnutí nemá ústavní soud a vůbec nikdo co zkoumat.

Kvalifikovaná právní analýza současného stavu by přitom byla mimořádně užitečná, protože se znovu ukazuje, že na každý velký problém, o který se ukrajinská společnost štěpí na dva tábory, má dva právní výklady - jeden zjednodušeně řečeno prezidentský a druhý premiérský. Jak se zdá, Janukovyčův tábor si uvědomuje, že prezident opravdu má právo parlament rozpustit, pokud shledá, že se na jeho půdě dějí nějaké nepravosti. Na druhé straně ovšem koalice upozorňuje na to, že to, co prezidentovi vadí nejvíc a co by rád zatrhl - tedy přebíhání z frakce do frakce, ale především z opozice k vládní koalici, je podle současné právní úpravy a jednacího řádu parlamentu možné.

Po desetitisícových kyjevských demonstracích z posledního víkendu a také po nejnovějších průzkumech veřejného mínění si samozřejmě musíme klást otázku, co zoufalý prezident snahou vyvolat předčasné volby sleduje. Přímo v Kyjevě totiž srdce "oranžové revoluce", náměstí Nezávislosti neboli Mejdan obsadili socialisté a komunisté a nad stanovým městečkem na Chreščatyku naproti hlavní poště vlají modré prapory Strany regionů. Jako by strany současné koalice hodlaly převzít taktiku původně vítězných oranžových. Jejich šiky jako by se tedy ocitly v defenzívě.

Ještě nepříznivěji pro prezidenta vyznívají již zmíněné statistiky. S předčasnými volbami souhlasí jen čtvrtina voličů, zatímco celých 56 % si je výslovně nepřeje. Přičteme-li k tomu obecnou nechuť východoslovanských národů podporovat poražené, a tím Viktor Juščenko i se svou původní stranou Naše Ukrajina po loňských parlamentních volbách je, je na pováženou, co od nich sám ukrajinský prezident a jeho zbylí věrní očekávají. Na konci května by se totiž mohlo ukázat, že loňská porážka se bude opakovat, jen bude ještě o něco či dokonce o dost drtivější.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .