Umění doprovázet
O důstojnou, kvalitní a bezbolestnou poslední životní etapu těžce nemocného, ale také podporu nejbližších usiluje hospicová péče. Kolik o ní u nás víme a co by těmto zařízením pomohlo?
Důstojně doprovodit nevyléčitelně nemocné, jejichž pozemský čas je vyměřen. To je smyslem hospicové péče, která je v Česku na vysoké úrovni a srovnatelná se zahraničím. Potvrzuje to také Hana Haráková, zakladatelka a předsedkyně správní rady Nadačního fondu Umění doprovázet, která si zkušenosti vyměnila s kolegy v Lucembursku. Tamní situace je ovšem odlišná, a to nikoli pouze kvůli velikosti země. Teprve necelý rok tam funguje první a jediný lůžkový hospic:
„Ta situace u nich je zcela jiná, protože ten hospic je ve zdravotnickém systému brán jako nemocnice, takže je téměř zcela dotován státem. Takže nemají ty problémy, jaké mají naše hospice mající smlouvy se zdravotními pojišťovnami, které jim kryjí jen asi 40-60 % nákladů a zbytek si musí shánět v podobě různých grantů, darů od sponzorů a tak podobně.“
V Česku funguje už čtrnáct lůžkových hospiců, chybí pouze ve třech krajích – na Vysočině, Karlovarsku a Liberecku. Daru ve výši 30 tisíc korun na zakoupení zdravotnického materiálů na tzv. vlhké hojení ran se dočkal hospic v Prachaticích, v rámci projektu Právo umírat bezbolestně. Zdaleka to ale není jediný projekt, který Nadační fond podporuje. Podle jeho zakladatelky Hany Harákové se možnosti hospicové péče sice už dostaly do povědomí Čechů, přesto téma umírání jako kdybychom vytěsňovali.
„Myslím, že už to není takové tabu, ale stále o tom nechceme moc mluvit, mám pocit, že to zasouváme někam, do nějaké škatulky. A teprve ve chvíli, kdy se v rodině objeví nějaký problém, se ostatní zajímají o to, jaké jsou možnosti. Já mám takový sen – my jsme v letošním roce začali podporovat i domácí hospicovou péči. Je stále více rodin, které se chtějí postarat o svého nemocného příbuzného doma, ale jsou místa, kde ta domácí hospicová péče vůbec není. A to je mým takovým velkým snem třeba v oblasti, odkud pocházím, zajímat se a nějak i přispět k tomu, aby se tam domácí hospicová péče prosadila, aby to umírání bylo důstojnější a v rámci možností doma a v doprovodu celé rodiny.“
