Únos na popravu
parafrázuje dnešní moskevský list Kommersant titul slavné prózy Vladimira Nabokova. Ruští novináři si v podobných aluzích na významná literární díla běžně dost libují, ale je třeba říct, že v tomto případě ze zmíněného beletristického příměru až mrazí.
Připomeňme si, co se vlastně včera v Čečensku a sousedním Ingušsku stalo: Paní Estěmirovová se po deváté hodině ranní vydala ze svého bytu v Grozném do středu města, kde sídlí kancelář ruského nevládního hnutí Memorial. V deset hodin dopoledne tam měla schůzku s jedním moskevským novinářem. Jak uvedli očití svědkové únosu, cestou na zastávku autobusu vedle ní zastavil bílý žigulík, z nějž vyběhlo pár mužů, kteří ji rychle chytili a nacpali dovnitř. Natálie Estěmirovová jen stačila vykřiknout, že jde o únos. Vše se odehrálo tak bleskově, že svědci si ani nestačili všimnout, zda auto mělo či nemělo státní poznávací značku. Paní Natálii údajně už od jejího domu sledovala neznámá žena. Někteří ruští komentátoři z toho vyvozují že únosci svou oběť neznali a úkolem této ženy proto bylo jim ji označit.
Kolem půl páté byla Estěmirovová objevena v příkopu těsně vedle silniční magistrály Kavkaz v sousedním Ingušsku. Zabita byla dvěma střelami, do hlavy a prsou. K tomu se rovnou nabízí poznámka, že takhle zabíjejí mafie či zvrhlé politické režimy. Což je v zásadě totéž.
Politické reakce na tuto skutečně odpornou a spektakulárně vykonanou vraždu na sebe nenechaly dlouho čekat. Západ včetně čerstvého předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka hrůzný čin jednoznačně odsoudil a vyzval ruská nejvyšší místa, aby ho do důsledku vyšetřila. Zhruba ve stejném duchu ale dnes na vraždu reagoval ruský prezident Dmitrij Medveděv. Jiná věc je, že stejné reakce nejvyšších ruských oficiálních míst jsme slyšeli i po vraždách novinářky Anny Politkovské a advokáta Stanislava Marcelova. Ani jeden z těchto případů ovšem dodnes není objasněn a zejména stále nejsou známi objednavatelé fyzické likvidace těchto nepohodlných kritiků ruského autoritářského režimu.
Pokud jde o vraždu nositelky řady zahraničních cen, původně učitelky dějepisu a od roku 1999 důslednou obhájkyni lidských práv a kronikářku zvěrstev, únosů a poprav bez soudu v druhé čečenské válce, je mnoha lidem z ruských organizací pro lidská práva jasno. Šéf nevládního hnutí Memoriál Oleg Orlov doslova řekl: "Jsem si jistý totožností toho, kdo nese vinu za vraždu Natalji Estěmirovové, známe ho všichni: jeho jméno je Ramzan Kadyrov." Kadyrov na fakt nejnovější nepochybně politické vraždy, z níž mají největší radost ti, kteří o svědectví tohoto typu nestojí, jednoznačně prohlásil, že se zasadí o to, aby vrazi Estěmirovové byli nalezeni a potrestáni. Podle něj by pro ně byl příliš mírný i trest doživotního vězení. Již citovaný pan Orlov ale říká, že právě Kadyrov zavražděnou označoval za svou nepřítelkyni a označoval ji výrazy, které nelze opakovat. "Mám ruce po lokty v krvi, ale při likvidaci špatných lidí to jinak nejde," prohlásil údajně svého času čečenský prezident, jehož do úřadu v podstatě dosadil Vladimír Putin. Následovala takzvaná čečenizace celého vleklého konfliktu, tedy likvidace odbojných Čečenců čečenskýma rukama. Natálie Estěmirovová byla zkrátka jen další v řadě - o tom téměř není pochyb. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
