Ursula von den Leyen to s Němci umí
Vyvíjet úsilí se musí vyplatit! Pod tímto heslem se dnešní vládní koalice liberálů a křesťanských demokratů pouští rehabilitace reformy způsobu podpory dlouhodobě nezaměstnaných, od jejího samého počátku nespravedlivě diskreditované.
Když v roce 2005 rudozelená vládní koalice, vedená kancléřem Gerhardem Schröderem tuto reformu, kterou známe pod názvem Hartz IV, zaváděla za hlasitých protestů zejména ve východoněmeckých městech, zaváděla ji pod podobným heslem: Úsilí se musí vyplatit! I když reforma, byť měla určité nedotaženosti anebo byla v některých ohledech příliš přísná, svého dosáhla a dlouhodobá nezaměstnanost začala klesat, přesto to ve volbách v roce 2005 a následně v roce 2009 voliči sociální demokracii, považované za jejího hlavního strůjce, spočítali.
Objektivně vzato však jiný způsob, jak čelit nezaměstnanosti, než jsou zásady, na kterých reforma Hartz IV stojí, v podstatě není. Toho si je vědoma současná spolková ministryně práce Ursula von den Leyen. Reforma se podle jejího názoru osvědčila, jen některé věci v ní byly šity horkou jehlou. Ty je třeba upravit a způsob boje proti nezaměstnanosti tak učinit o něco spravedlivější. Při vší bídě, kterou situace člověka bez práce přináší, by se snaha o získání nové, třeba i méně výnosné a méně kvalifikované práce měla vyplatit. "Musíme tu nabídnout takový podnět, aby bylo možné říci, vydělávám do té míry, kolik vlastními silami zvládnu, a pokud i tak výdělek nestačí na živobytí, pak připlatí společnost, daňový poplatník tak, aby se mi nakonec sešlo dostatek peněz k životu," řekla v rozhovoru pro televizi ARD.
Půvabné na věci je, že od samého počátku, kdy byla v roce 2005 reforma zaváděna, způsob jejího praktikování byl postaven právě tak, aby bylo možné okamžitě vysledovat její nedotaženosti, vedoucí v konečném výsledku k nespravedlnosti a či k jiné sociální újmě. Nad zaváděním a praktikováním reformy už ten rok bděl speciálně ustavený ombudsman. Jeho funkci na osobní žádost kancléře Schrödera vykonával představitel tehdejší opozice, křesťanský demokrat a bývalý saský ministerský předseda Kurt Biedenkopf. Ve funkci ombudsmana nejen nezahálel, ale pravidelně s kancléřem projednával stížnosti, které dostával na stůl a které mnohé v sobě odrážely někdy až přílišnou tvrdost reformy.
Půvabné na věci současně je, že reforma měla od počátku lidi, kteří se dlouhodobě ocitli bez práce, podněcovat k tomu, aby co možná nejrychleji začali pracovat. To nové, které ji její autoři vložili do vínku, bylo, že je daleko důležitější pro samo duchovní zdraví nezaměstnaného mít pravidelné pracovní povinnosti, než se nečinností trápit kdesi doma na gauči, a to i tehdy, kdy reálný výdělek za získanou práci na živobytí zdaleka nestačil.
Takže ve skutečnosti současná ministryně práce pro televizi ARD neříkala nic nového, jen opakovala to, co pro reformu Hartz IV platí už od ledna 2005 a co se nese v duchu - nevadí, že práce, kterou jsi získal, nevynáší, důležité je, že pracuješ a zbývající peníz ti dorovná pro to uzpůsobený sociální systém.
Ursula von den Leyen se tak zdánlivě vlamuje do otevřených dveří. Soudě podle jejího působení v minulé vládě, kde byla ministryní pro rodinu, mám za to, že velmi dobře ví, co dělá. Tehdy k velké žalosti mnohých sociálních demokratů přišla s pro-rodinnou politikou, která jakoby přes kopírák byla opsána z programových dokumentů sociální demokracie. Některé návrhy dokonce převzala z reformy sociálního státu, kterou v roce 2004 předložil kancléř Schröder pod názvem Agenda 2010 a jejíž součástí je i reforma Hartz IV.
To, že dnes základní zásady Hartz IV Ursula von den Leyen vykládá, jakoby měly být do reformy teprve vloženy a umožnily tak její spravedlivější dopad, je výsledkem vlivu dlouhodobého negativního vymezování se vůči reformě nejen ze strany postkomunistické levice, která na útocích proti Schröderovu působení v oblasti sociálního státu postavila celou svoji politiku, ale i díky odporu, který vůči reformnímu úsilí kancléře Schrödera a jeho následovníků vyvíjelo velmi silné levicové křídlo v samotné sociální demokracii, až nakonec ve straně převzalo vládu.
Tak nepřekvapí, že dnešní předseda sociální demokracie neprotestuje proti tomu, že si ministryně práce přivlastnila celý copyright reformy, a omezil se jen na argumentaci, kterou dosud Němci byli zvyklí slýchat spíš z úst postkomunistů. Stejně nepřekvapí, že si paní von den Leyen podobně jako s pro-rodinnou politikou, i s Hartz IV dobude u Němců další oblibu. Na rozdíl od sociálních demokratů to totiž s Němci opravdu umí.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .