V moldavském Tiraspolu byly zveřejněny neoficiální výsledky podněterských prezidentských voleb

Podle předsedy podněsterské ústřední volební komise Petra Děnisenka byla sice v pravé poledne volební účast ani ne třetinová, ale již v šest hodin večer bylo jasné, že lidí přišlo k urnám o devět procent víc než je potřebná polovina registrovaných voličů. Takže bylo vystaráno.

Smirnov tentokrát získal 82,5 procenta hlasů, což je ještě o něco málo víc než v posledních volbách v roce 2001. Přestože oficiální Kišiněv žádal země, které hodlaly vyslat do Podněsteří své pozorovatele, aby tak nečinily, protože tak podpoří "skandální provokaci, pozorovatelé přijeli. Bylo jich na 150, většinou pocházeli ze zemí Společenství nezávislých států, ale ti se společně se západními kolegy shodli na tom, že volby proběhly víceméně demokraticky a že několik hlášených porušení volebního zákona nemohlo jejich průběh ani jejich výsledky nijak významněji ovlivnit. S tímto závěrem souhlasil i představitel Helsinské skupiny pro lidská práva Maarten Daunce van Troostvijk, což jako argument pro naprostou legitimnost voleb v nelegitimním státním útvaru neopomněl zdůraznit moskevský tradičně proprezidentský internetový portál strana.ru.

Igor Smirnov neponechal nic náhodě a v zájmu větší legitimity voleb na území, jehož samostatnost zatím nikdo na světě neuznal, klidně připustil, aby proti němu kandidovalo hned několik dalších lidí. Nejlépe z jeho protikandidátů dopadla šéfredaktorka ústředního tiskového orgánu místních komunistů Naděžda Bondarenková, která získala 8 % hlasů. Další dva kandidáti Petr Tomajly a Andrej Safonov se pohybovali jen kolem 3 %.

Proč volby dopadly tak, jak dopadly, není těžké vysvětlit. 550tisícové obyvatelstvo této enklávy tvoří většinově Slované, tedy Rusové a Ukrajinci, kteří přirozeně tíhnou spíše východním směrem. Dosti přesně výsledek voleb komentuje levicově populistická ukrajinská politička a předsedkyně Progresivní socialistické strany Ukrajiny Natálie Vitrenková. Ta říká, že rozhodnutí podněsterských voličů, kteří by si nejvíc přáli splynutí tohoto území s Ruskou federací, je diktováno státoprávní nejistotou, v níž se neuznaná republika už patnáct let potácí. Jak řekl předseda podněsterského Svazu veteránů války a práce Ivan Dobrov (citujeme), "Podněstří s Ivanem Nikolajevičem prožilo nejtěžší léta včetně ozbrojeného konfliktu s vládními jednotkami z roku 1992 a budování republiky; právě proto je pro nás Igor Smirnov nejspolehlivější zárukou, že naši věc dovedeme do konce". (Konec citátu)

Západní média nedělní události v podněsteří zpravidla přešla jen stručnými poznámkami typu té, již jsme učinili na počátku tohoto zamyšlení, ruská pak se zdůrazňovanou, ale o to podezřelejší objektivitou. Pokud má někdo ze Smirnovova vládnutí opravdu užitek, pak je to Moskva, jíž zůstává na samých hranicích neklidného Balkánu nepotopitelná letadlová loď - včetně bývalých sovětských a dnešních ruských vojáků, kteří tu střeží strategické muniční sklady z dob studené války a kteří ostatně (podobně jako v jiných lokálních válkách v bývalých svazových republikách) již zmíněný ozbrojený konflikt pod velením legendárního generála Lebedě pomáhali uhasit. Z mezinárodně politického pohledu je definitivní urovnání územních sporů o takové enklávy, jako je právě Podněsteří, Jižní Osetie, Abcházie nebo Náhorní Karabach o to složitější, že ruští protektoři Igora Smirnova a dalších separatistů stále hlasitěji upozorňují na to, že tyto konflikty jsou přece v zásadě úplně stejné jako například kosovský. V tom očekávaná vídeňská konference zřejmě dospěje k nějaké podobě sice omezené, jinak ale faktické nezávislosti této albánské provincie na Jihu Srbska. Podněstří navíc leží mimo sféru bazálních zájmů integrující se Evropy, která kvůli pochopitelnému temnému mručení skoro nevnímaného Moldavska jen těžko bude riskovat nepříjemnosti s Ruskem. Takže to dál bude, jak to je. Inu, nic nového pod sluncem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .