V Rusku skončilo vojenské cvičení
"Vyhrál hypotetický nepřítel," konstatoval dnes ruský internetový deník gazeta.ru. Lapidárně tak zhodnotil téměř vše, co toto cvičení ukázalo: z pěti startů strategických balistických střel se dva nezdařily a pokud se dá věřit oficiálním informacím, stoprocentní bylo jen odpálení rakety z vojenského kosmodromu Pleseck, která úspěšně zničila určení cíl na dálněvýchodní střelnici Kura na poloostrově Kamčatka.
Již před začátkem cvičení respektovaný list Kommersant napsal, že jeho úkolem bude mimo jiné celodenní simulace jaderného konfliktu. Do vzduchu se měla dostat prakticky celá flotila ruských strategických bombardérů, což se podle všech známek také stalo.
Ruský prezident Vladimir Putin, který podle všeobecného očekávání s přehledem vyhraje březnové prezidentské volby, sledoval manévry na palubě jaderné ponorky Archangelsk. Právě z její paluby však nebyla odpálena jedna z neúspěšných střel a včerejší vydání Izvěstijí tento incident glosovalo bombastickým titulkem Jen zázrakem nevybuchla raketa hned vedle Putina. Jak se zdá, realita byla o něco méně senzační - kapitán zmíněné jaderné ponorky uvedl, že došlo k závadě na elektronickém systému rakety. Proto prý využil svého práva a odpálení střely zastavil.
Válečné námořnictvo největší země světa se v každém případě opět nevyznamenalo. Admirál Vladimir Kurojedov, smutně proslulý již od dob tragédie ponorky Kursk v srpnu roku 2000, dokonce tvrdil, že armáda žádné opravdové odpálení raket neplánovala a že mělo jít jen o počítačovou simulaci. Podle některých ruských novin ale námořnictvo naopak chtělo nezdar Archangelsku nějak zakamuflovat a vyslalo na moře další jadernou ponorku, Karelii. Balistická střela z jejího raketového sila však nevzlétla ani tentokrát a blamáž se tak jen prohloubila.
Podle pozorovatelů nezdařené starty raket naznačují, že krize ruské armády pokračuje. "Problém je v tom, že v armádě zůstalo jen málo skutečných odborníků a posádky jsou špatně cvičené," konstatoval v Nězavisimoj gazetě penzionovaný admirál Eduard Baltin. "Pokud jsme chtěli potenciálnímu agresorovi ukázat, že ruské jaderné síly jsou plně připraveny na boj, tak se nám to nepodařilo." Konec citátu.
Sám prezident Putin ovšem znovu osvědčil svůj zvyk o choulostivých nezdarech zbytečně nemluvit. Po návratu ze severního Ruska lakonicky prohlásil, že s výsledky této nejrozsáhlejší učební akce ruské armády od roku 1982 je spokojen. Tímto výrokem ostatně sám poukázal na to, co četní ruští generálové a admirálové v uplynulých týdnech rozhořčeně vyvraceli - tedy na fakt, že ruské ozbrojené síly již více než dvacet let takto velkorysé cvičení nezažily. Navíc prohlásil, že Rusko musí zejména do raketové techniky pořídit nejmodernější technologie a že navíc v blíže nespecifikovaném termínu vybuduje vlastní systém protiraketové obrany.
Ruská média po celou dobu cvičení hodně spekulovala o tom, kdo byl oním hypotetickým nepřítelem. První zástupce náčelníka generálního štábu generál Balujevskij nechtěl ani slyšet, že by snad mohlo jít o Spojené státy či NATO. Během cvičení do Washingtonu odletěl Putinův emisar Dmitrij Meděvděv, který přes oceán dopravil osobní poselství ruského prezidenta Georgi Bushovi. V tom se mimo jiné pravilo, že Rusko je pevný, spolehlivý a předvídatelný partner a že považuje za nutné rozptýlit spekulace o ochlazení vztahů mezi oběma státy. Kritický postoj USA vůči Kremlu totiž během nedávné návštěvy Moskvy dal zcela nepokrytě najevo například americký ministr zahraničí Colin Powell, který těsně před návštěvou Moskvy v rozhovoru pro list Izvěstija přímo kritizoval příliš autoritářský styl vládnutí současných mocenských elit v Rusku.
Přívlastek "předvídatelný" se v ruských dialozích s Washingtonem v poslední době objevuje často. Otázkou v tuto chvíli je, součástí jaké předvídatelnosti by pro Spojené státy mělo být právě končící neobvykle rozsáhlé ruské vojenské cvičení. Tradiční kritici současného Kremlu jsou toho názoru, že jde jen o klasický předvolební guláš a že demonstrace stále ještě mohutné vojenské síly je určena především frustrované části domácího voličstva, která ani po tolika letech ještě nestrávila ústup Ruska z neblahé úlohy, kterou tehdejší Sovětský svaz sehrával ve světové politice dob studené války. Není ovšem vyloučeno, že Ruská federace skutečně chtěla světu naznačit, jaké jsou její vojenské možnosti. Ten signál je dvojí:
Zaprvé: Ekonomicky sílící Rusko je odhodláno do svých ozbrojených sil investovat víc než doposud a umožnit jim víc, než dosavadní živoření.
Ale zadruhé: Půldruhamilionová armáda Ruské federace je v tuto chvíli tak zbědovaná, že její skutečná obnova bude trvat ještě hodně dlouho.
