Vabank

Do Moskvy včera k dalšímu kolu jednání o cenách ruského plynu pro Bělorusko přicestoval běloruský vicepremiér Vladimír Semaško. Odjel s nepořízenou, ale přísně vzato nepořídila ani ruská státní těžařská společnost Gazprom, která o cenách s Bělorusy vyjednávala. Pokud jde právě o Gazprom, poměrně přesně to dnes komentoval moskevský list Vremja novostěj: Gazprom snad poprvé pocítil, že jeho exportní diktát musí někde mít své meze. Pravdou ale na druhé straně je, že Rusové zatím ve svém plynovém nátlaku získávali bod za bodem. Naposledy se tak stalo před pár dny v případě Gruzie, která nakonec přistoupila na to, že za tisíc kubíků plynu bude platit 235 dolarů.

Připomeňme si, jak se jednání o běloruském plynu v letošním roce vyvíjela. Už na jejich počátku Rusko minskou vládu upozornilo, že hodlá ceny této strategické suroviny pro Bělorusko zvýšit na čtyřnásobek - z necelých 47 dolarů za tisíc kubických metrů na 200 dolarů. Na tento požadavek běloruští vyjednavači při rozhovorech se šéfem Gazpromu Milerem nepřistoupili. Zajímavé je, že argumentovali především tím, že Rusko a Bělorusko přece tvoří Unii a jsou tedy - alespoň de iure - jedním státem. Proto by v Bělorusku měly dál platit původní, tedy vnitroruské ceny? Gazprom je nyní podle svého mluvčího Kuprijanova ochoten slevit na 110 dolarů a obě jednající strany se nakonec dostaly až na pouhých 105 dolarů. Na případnou slevu by však ruský státní energetický monopolista Gazprom byl ochoten přistoupit jedině tehdy, že by Bělorusko Moskvě prodalo svou tranzitní plynovodní síť nebo alespoň její podstatnou část. Lukašenkův režim velmi dobře chápe, že tato síť je téměř jediným jeho spolehlivým ekonomických aktivem, ba dokonce zbraní. Vicepremiér Semaško totiž včera prohlásil, že pokud Moskva nepodepíše smlouvu o dodávkách zemního plynu v intencích vypracovaných v Minsku, nemůže počítat s tranzitní dohodou z běloruské strany. Vladimir Semaško sice přímo neřekl, zda by Bělorusové plynovod Jamal, vedoucí přes jejich území do Polska a Německa, opravdu uzavřeli, ale stát by se to mohlo. S takovouto eventualitou patrně počítá i samotný Gazprom - jeho již citovaný mluvčí pan Kuprijanov prohlásil, že pro případ, že by snad tato cesta zůstala pro ruský zemní plyn, exportovaný přes Bělorusko do západní Evropy, najednou uzavřena, vytvořila si ruská společnost dostatečné zásoby v podzemních rezervoárech v Německu a v Litvě.

Jak jsme zmínili o něco výš, Bělorusko ve prospěch svých postojů argumentovalo existencí křehké a zatím nefungující rusko-běloruské unie. Za stejný konec však problém uchopila Moskva. Jak dnes napsal list Kommersant, jeho nejmenovaný zdroj, mající blízko ke Kremlu, Alexandr Lukašenko už obdržel podmínky Moskvy, na jejichž základě by zatím hypotetická Unie měla začít fungovat: Referendum o definitivním spojení dvou zemí v jeden státní útvar by proběhlo už za tři měsíce, tedy napřesrok v březnu. Zároveň by necelém území začala platit jen jedna měna - ruský rubl. Tento možný vývoj nepřímo potvrdil i státní tajemník Unie Ruska a Běloruska Pavel Borovin. Ten včera poznamenal, že (citujeme) "všechny tyto otázky vyřešíme v průběhu příštího roku" (konec citátu). Běloruský prezident Alexandr Lukašenko sám včera v Minsku potvrdil, že rozhovory jsou velmi obtížné.

Jak se ale zdá, Lukašenko přesto hraje vabank. Nic jiného mu ostatně ani nezbývá. Pokud totiž plynovou a poté možná i ropnou bitvu prohraje, přijde ročně asi o 3,5 miliardy dolarů za tranzit a reexport některých surovin a výrobků z nich dál do Evropy. To by pro Bělorusko znamenalo totální ekonomický krach a nutnost uzavřít Unii s Ruskem už za jakýchkoli podmínek. Zajímavé při takovémto vývoji (mimochodem docela dobře myslitelném) by bylo, co by se pak stalo se samotným Lukašenkem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .