Válka s Ruskem je "velmi blízko"
...řekl dnes v Bruselu gruzínský státní ministr pro reintegraci Abcházie a Jižní Osetie Temur Jakobašvili. Jako důkaz pro oprávněnost svého tvrzení uvedl údajné rozhodnutí Moskvy vyslat do krizových oblastí své další vojáky. Moskva má v současné době na sporných územích dva tisíce mírotvorců, jejichž úkolem je nedopustit obnovení ozbrojených konfliktů z počátku 90. let, kdy nejdřív Jižní Osetie a potom Abcházie jednostranně vyhlásily nezávislost na Tbilisi.
Současný gruzinský prezident Michail Saakašvili přitom opětné faktické připojení těchto oblastí, které jsou dnes gruzínské jen na papíře, ke Gruzii považoval za nejdůležitější bod svého předvolebního prezidentského programu. Po více než čtyřech letech se ovšem země v tomto ohledu nepohnula ani o píď.
Záměr opravdu reintegrovat Jižní Osetii a Abcházii do Gruzie naráží na řadu problémů. Ten možná nejdůležitější a kupodivu málo zmiňovaný spočívá v tom, že pokud na těchto územích před konflikty z let 1991-92 nějací Gruzíni žili, tak jsou dnes jako dlouholetí uprchlíci v těch částech země, které jsou opravdu pod správou Tbilisi. Obě separatistické enklávy jsou tedy dnes osídleny obyvatelstvem, které rusky mluví, rusky myslí, má ruské občanství, v každodenním finančním styku užívá ruskou měnu a spíše než součástí Gruzie se cítí být součástí Ruské federace. Osetinci přitom vždy mají po ruce argument, že severní část jejich národa přece v Rusku žije už dnes.
Gruzie i Rusko v těchto dnech čekají důležité politické akce - v Moskvě bude zítra inaugurován nový ruský prezident Dmitrij Medveděv, kdežto Gruzii za pouhé dva týdny čekají důležité parlamentní volby. Všeobecně se soudí, že dosti silná Saakašviliho opozice se bude chtít pomstít za nedávné prezidentské volby, jejichž výsledky opoziční předáci vytrvale zpochybňují, ale v nichž Saakašvili přece jen zvítězil. Rázné gesto v podobě stahovaní vojáků k hranicím obou enkláv, z něhož Gruzii viní Moskva, se tedy může docela dobře hodit. Rusové zase s největší pravděpodobností využijí svého mandátu, poskytnutého Společenstvím nezávislých států. Ten jim umožňuje, aby ve svých mírotvorných silách v nárazníkových pásmech měli až 3 000 mužů. Ruské posily jsou podle Gruzie už na cestě, ne-li na místě.
Ruský postoj k věci je taky poměrně jasný: Kreml své západní partnery dlouho varoval, že pokud připustí vznik nezávislého Kosova, budou nuceni přihlížet tomu, že Moskva se může o něco podobného pokusit v Abcházii nebo Jižní Osetii. Začala tím, že pro obě enklávy zrušila dlouholeté hospodářské embargo. Před deseti dny už ústy zmocněnce ruského ministerstva zahraničí pro záležitosti zemí SNS Valerije Keňajkina dokonce oznámila, že ruské občany na obou územích je Moskva odhodlána v případě potřeby hájit i "vojenskými metodami". Není vyloučeno, že ruský podíl na sílící studené konfrontaci je brnkáním na nervy západních vlád a že Moskva vypouští pokusné balónky, které mají zjistit, jak daleko až je možné na této cestě zajít.
Střízliví analytici se domnívají, že současný další velmi vážný rozruch ve vztazích mezi Gruzií a Ruskem se omezí na rétorická cvičení z obou stran, protože jak v Tbilisi, tak v Moskvě velmi dobře vědí, jak osudová by mohla být případná přímá vojenská konfrontace. Na druhé straně je ovšem třeba si uvědomit, že v podobných případech stačí malé nedorozumění, které nakonec vede k velkým tragédiím. V atmosféře, kdy Gruzie smlouvu o společné vzdušné obraně s Ruskem vypovídá mimo jiné i s poukazem na to, že podobné partnerství není v souladu se snahami Tbilisi přece jen skončit pod ochranným deštníkem NATO, je každá jen trochu neopatrná iniciativa škrtáním sirkami na sudu s prachem.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
