Vetchého pozdní snaha
Česká armáda má málo peněz na výcvik a na plnění závazků vyplývajících z členství v NATO. Přitom vojsko stojí daňové poplatníky miliardy korun. Porovnání ročních výdajů na armádu k hrubému domácímu produktu v konfrontaci s ostatními státy dokazuje, že čeští vojáci nejsou opomíjenou popelkou. Stát jim ročně dává relativně dost peněz k tomu, aby mohli normálně fungovat.
Hlavním problémem resortu tudíž není v množství financí, ale v hospodaření s nimi. Armádní ekonomové si opakovaně dovolili luxus uzavírání nevýhodných obchodů, které přinesly ztrátu ve výši desítek milionů korun. Důsledky takovýchto "lukrativních" nákupů ponese armáda na svých bedrech ještě několik let.
Stačí připomenout modernizaci tanků T-72 nebo nákup letadel L-159. Splácení těchto závazků totiž odčerpává z rozpočtu desítky procent, takže na samotný výcvik už mnoho peněz nezbývá. A protože jde o dlouhodobé splátky, situace se hned tak nezlepší. Proto nejnovější stanovisko ministra Vetchého, že proti plýtvání s penězi razantně zasáhne, připomíná pozdní pláč nad rozlitým mlékem.
O armádním šlendriánu se už ví několik let. Bohužel si s ním zatím nikdo neporadil. Naopak armádní zakázky se mohly stát lukrativním prostředkem pro získání různých výhod, včetně politického vlivu. Vždyť v nejasných podmínkách zadávání některých zakázek nemusela pokaždé vyhrát nejvýhodnější nabídka pro stát a armádu, ale naopak výhodnější pro určité lidi, nebo možná také politické strany. Neprůhledný propletenec smluv a vztahů se jenom těžko rozmotává a kontroly mají tudíž pouze malou šanci dobrat se konkrétního výsledku. Patrně proto se nad většinou zakázek rezignovaně mávlo rukou a na armádní účet se připsala další mnohamilionová škoda.
Tak jako v případě nákupu nového typu padáku, který měl pouze jednu drobnou vadu. Nedalo se s ním skákat. Nebo pořízení protitankových střel do vrtulníků a bojových vozidel, které mohla už zmiňovaná vojenská technika pouze převážet. Nedalo se s nimi totiž střílet, protože byly prošlé a vadné. Tuto munici dodala firma Omnipol, s jejímž šéfem shodou okolností udržoval přátelské vztahy bývalý ekonomický náměstek Miroslav Kalousek. Ten se například podílel na smlouvě na pořízení letadel. Nejenom že Aero Vodochody dodalo letadla údajně pozdě, ale navíc smlouva nepočítala například s kursovými změnami a prý se nákup podražil.
Co si má daňový poplatník myslet o tom, že armáda nákladně zrekonstruovala objekty některých posádek a pak je nakonec opustila. Pokud tyto budovy prodala, nevydělala na tom tolik, aby se jí už zmiňovaná investice vyplatila. Příkladů by se dalo uvést ještě několik. Všechny by měly společného jmenovatele - neuvěřitelné plýtvání penězi.
Hodně problematických případů spadá do éry ekonomického náměstka Miroslava Kalouska. Je proto zarážející, že vedoucí představitelé čtyřkoalice se postavili právě za tohoto kontroverzního politika a hodili přes palubu dnes už bývalého lídra čtyřkoalice Cyrila Svobodu.
Koncem loňského roku se kvůli podivnému armádnímu hospodaření už otevřeně hovořilo o možném úpadku českého vojska. K němu nedošlo ze dne na den. Jak je tedy možné, že si ministr Vetchý nechal udělat pořádnou analýzu až na začátku letošního roku? Proč se o reformě systému armádních nákupů intenzivně jedná až v těchto dnech? Proč by měl být zrušen akviziční úřad ministerstva až koncem letošního roku? Tedy úřad, který má přípravu většiny problematických obchodů na svědomí. Proč se zadané zakázky celou dobu kontrolovaly až zpětně a ne už způsob jejich zadávání pokud možno na armádě nezávislým auditorem?
Kdo na středeční tiskové konferenci čekal od ministra Vetchého jasnou odpověď, ten se jí nedočkal. Vzhledem k tomu, že už více než dva roky mohl dělat všechno proto, aby k už zmiňovaným dotazům nebyl důvod, lze pochybovat, že právě on dokáže situaci zásadně změnit.
ČRo 6 / RSE 4. dubna 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
