Vikingové by se divili. Jejich dřevěný kostel doputoval až na polskou stranu Krkonoš
V katedrálách a kostelech po celém světě se můžeme setkat s díly a relikviemi, které do sbírek putovaly někdy i tisíce kilometrů. Jsou to zápůjčky, dary, umělecké předměty vyrobené na zakázku. Ale aby tisíce kilometrů putoval kostel? V Polsku jeden takový mají, konkrétně v horském středisku Karpacz. Uvnitř i zvenčí stavbu zdobí vikinské motivy odkazující na zemi jeho původu. Dřevěný kostel Wang totiž původně stával v Norsku.
„Kostel Wang vybudovali ve stejnojmenné rybářské vesnici v jižní části Norska nad jezerem Vang. A ten název už mu zůstal,“ vypráví kněz a farář evangelicko-augsburské farnosti v Karpaczi Edwin Pech. Stojíme u fary s výhledem na horský kostel Spasitele. Nad hlavou nám vlaje norská vlajka, která původní domovinu kostela dodnes připomíná.
V 12. století, kdy kostel začal sloužit věřícím, stával v nadmořské výšce asi 460 metrů nad mořem. Dnes je zhruba 1500 kilometrů jižněji a o více než 400 metrů výše.
„Když se pruský král dozvěděl, že v Norsku je kostel z 12. století, který má být rozebraný, protože tamní farnost si postavila nový, prostornější, rozhodl se ho koupit,“ vypráví Edwin Pech. „Byla to doba romantismu, doba staveb umělých zřícenin, ale i orientálních, antických a dávnověkých památek.“
Čtěte také
Kostel na cestách
Jenže přestěhovat stavbu v 19. století nebyl zrovna lehký úkol. „Nejdřív bylo potřeba přepravit části kostela pomocí koňských povozů k nejbližšímu fjordu. Odtamtud je menší loď převezla do Bergenu, tam je v bednách přeložily na větší loď plující do Štětína a ze Štětína je na říčních bárkách dostali do Berlína,“ pokračuje duchovní.
Tam měl kostel taky původně stát – na Pavím ostrově na řece Havel. Jenže pruský král Fridrich Vilém IV. měl v podhůří Krkonoš palác a taky se přátelil s hraběnkou von Reden. Ta ho přesvědčila, že kostel bude potřebnější právě tady, v Krkonoších, kde evangelíci zatím nemají svůj kostel, svého faráře. Děti čekají na křest do jara, mrtví nedostávají poslední pomazání.
A tak král souhlasil, že kostel nepostaví u Berlína, ale převeze ho do Krkonoš. „V kronikách se píše, že ve všech kostelech po cestě – evangelických i katolických – se rozezněly zvony, jako kdyby putovalo něco posvátného,“ doplňuje farář Pech.
Kostel doputoval až pod Sněžku, do Karpaczu, kde pozemek na jeho výstavbu daroval hrabě katolického vyznání. Ten taky věnoval peníze na výstavbu kamenné zvonice, která u kostela stojí dodnes. Měla ho chránit před silnými větry, které sem vanou od Sněžky, vysvětluje její význam Edwin Pech.
Lvi, draci a ležatá osmička
Kostel mi trochu připomíná drakkar – vikingskou loď. Asi těmi dračími hlavami na střeše. Je členitý, na dřevěných stěnách zdobený zajímavými řezbami. Vchod například hlídají dva lvi, kteří mají na předních tlapách ruce.
Farář Edwin Pech mě seznamuje s konzervátorem a odborníkem na severskou symboliku, Rafałem Wagnerem a všichni tři vstupujeme dovnitř. Zrovna končí turistický prohlídka a na chvilku máme vnitřní prostory jen pro sebe.
Interiér je také dřevěný a jsou v něm dva zajímavé portály – jižní a severní, které nám Rafał Wagner popisuje s pomocí dlouhého dřevěného ukazovátka: „Tady na vnitřním portálu jsou v horních částech umístění dva okřídlení draci. Tady je dračí hlava, krk, tady tlapa… a tady je ocas. A tady se nachází druhý drak.“
„Draci drásají naležato položenou osmičku. Scéna může symbolizovat válku dobra se zlem. Mnozí turisté si myslí, že ta osmička je symbolem nekonečna. Ale taky může představovat něco jiného a pravděpodobně souvisí s vikingskou mytologií,“ vysvětluje Rafał Wagner.
Mohla by podle něj odkazovat k jednomu ze synů boha špatností Lokiho – hada obepínajícího Midgard, jeden z devíti světů severské mytologie.
Ochrání před mrazem, nákazou i hříchy
Půlsloupce u dveří zase zdobí tváře Vikingů – korunovaných králů s rozeklanými jazyky, což představuje předávání moudrosti dalším generacím. A nechybí ani runy. Druhý portál pak řezbář vyrobil k úctě krále Olafa II. Haraldssona.
Zajímavá je ale ještě jedna věc – kolem dokola obepíná kostel křížová chodba. „V mrazivém podnebí Norska plnila funkci termoizolace. Ale lidé tam taky nechávali svoje zbraně nebo rybářské sítě, než vešli do kostela,“ vysvětluje Rafał Wagner.
V pozdějších dobách, kdy svět sužovaly epidemie černých neštovic, sloužila chodba pro nakažené, kteří ještě měli sílu přijít na mši. Bylo to taky místo pokání. Jestliže měl někdo na svědomí moc hříchů, mohl bohoslužbu poslouchat jen z chodby.
Související
-
Výzdoba kostela na Grabarce v Polsku vznikala tradiční metodou a restaurovali ji chlebem
Svatá Hora Grabarka v Polsku je už po tři sta let centrem pravoslaví v zemi. Známá je hlavně lesem křížů, který vytváří prstenec kolem dřevěného kostela Proměnění Páně.
-
Vikinské lodě přežily své tvůrce o víc než tisíc let. Údiv budí nejen díky tomu
Středověcí obyvatelé Skandinávie byli obávaní válečníci a skvělí mořeplavci. Jejich unikátní dřevěné veslice si můžete dodnes na vlastní oči prohlédnout v norském Oslu.
-
V rakouském Friesachu stojí nejdelší středověké hradby s vodním příkopem v Evropě
Jedno z nejstarších měst Korutan leží v údolí řeky Metnitz. Jako jedno z mála měst se Friesach ukazuje ještě dnes ve své původní středověké podobě.
