Viktor Juščenko: Poražený - nebo naopak vítěz?

Mělo se tak stát už 8. května a pak bylo toto jednání přeloženo na dnešek. Jak dopadne a zda vůbec začne, se v tuto chvíli ještě neví. Jak ale říká velmi dobrý znalec současných ukrajinských politických poměrů, dopisovatel moskevského listu Kommersant Andrej Kolesnikov, i přesto je Juščenko vlastně vítězem. Vítězem složitého procesu, který Kolesnikov označuje jako druhou, tentokrát sametovou oranžovou revoluci.

Tento výklad lze samozřejmě velmi snadno zpochybnit, ale na závěrech zkušeného ruského zahraničněpolitického komentátora přece jen něco bude. Zkusme si shrnout alespoň základní body onoho - střízlivě hodnoceno - zatím poněkud chimérického vítězství:

Zaprvé: Jak tvrdí další, tentokrát promoskevský a ruský glosátor ukrajinských poměrů, šéf ukrajinského oddělení Výzkumného ústavu zemí SNS Vladimír Kornilov, Juščenko už v podstatě zavedl přímou prezidentskou správu země, a to i přesto, že ukrajinská ústava s ničím podobným nepočítá. Za projev této přímé prezidentské správy země na dobu neurčitou, považuje Kornilov nejen oba výnosy o předčasných volbách do Nejvyšší rady, ale také odvolávání a jmenování nových soudců Ústavního soudu tak, aby v současném obsazení nemohl tento orgán označit Juščenkovy iniciativy z posledních pěti týdnů na protiprávní a neústavní.

Zadruhé: Podle již zmiňovaného Andreje Kolesnikova Juščenko tentokrát nevolil přímý střet s odbojným parlamentem, který se přes oba jeho výnosy schází a pracuje dál, ale uchýlil se k zákopové válce či dokonce k jakémusi obléhání. Premiéru Janukovyčovi nebylo nic platné, že jeho lidé čiperně obsadili jak srdce původní oranžové revoluce náměstí Nezávislosti neboli Mejdan, tak okolí předsednictva vlády a "oranžové" straně přenechali jen prostor před vchodem do prezidentské kanceláře. Jak se ukrajinský premiér svým ruským kolegům na nedávném pohřbu Borise Jelcina v Moskvě přiznal, vůbec nechápe, kam Juščenko v několika mnohahodinových debatách, které nikam nevedly, vůbec mířil, a že on, Janukovič, neví, jak to celé vlastně ukončit. Když chce končit, znamená to, že svou modrobílou revoluci prohrál, říká Kolesnikov a dodává: A když Janukovyč prohrál, tak Juščenko vyhrál. Zní to sice možná trochu spekulativně, ale není vyloučeno, že osamělý, leč nevzdávající se prezident se rozhodl, že své soupeře jednoduše umoří. Přísně vzato mu tato taktika zatím opravdu docela vychází.

Zatřetí: Juščenko po prvním výnosu o rozpuštění parlamentu a volbách přišel s dalším výnosem, v němž požadované volby odkládá z původního 27. května o čtyři týdny dál - na 24. června. Tento výnos už vládní koalice nezpochybnila a o jeho posouzení Ústavním soudem alespoň prozatím nepožádala. Uvidíme ještě, jak se bude vyvíjet koaliční požadavek na souběžné konání parlamentních i prezidentských voleb. Koalice už v každém případě připustila, že souhlasí s konáním předčasných voleb nejdéle do 9. prosince.

To mimo jiné znamená, že prezident už přinejmenším zčásti přece jen dosáhl svého. Mimo jiné prohlásil, že si přeje, aby se do nového parlamentu dostalo co nejvíc politických subjektů, a že přistoupí na jakýkoli jejich výsledek, ovšem za předpokladu, že po tomto hlasování už bude platit tzv. imperativní mandát, který novým poslancům znemožní přebíhání z frakce do frakce. Což by se pro Juščenka rovnalo zásadnímu triumfu i v případě, že Janukovyč, jak se dnes očekává, nakonec opět vyhraje: 301 hlas z celkových 450, tedy počet, jehož se koalice v ukrajinské nejvyšší radě pokoušela dosáhnout zákulisními manévry a zřejmě i podplácením, Viktor Janukovyč v opakovaném hlasování zřejmě nezíská. A to je přesně to, čeho chce ukrajinský prezident dosáhnout.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .