Vítězství Viktora Juščenka je v tuto chvíli již opravdu definitivní
Janukovyčově rezignaci předcházelo to, co nutně předcházet muselo: žaloba šéfa vládního křídla ukrajinskému Nejvyššímu soudu. Již v úterý totiž ústřední volební komise informovala, že obdržela "obrovské množství stížností" poukazujících na údajnou neregulérnost nedělního hlasování. Jak oznámil předseda komise Jaroslav Davydovyč, mnohé stížnosti se týkaly takzvaných "politických manipulací".
Davydovyč prohlásil, že stížnosti přicházely vesměs jako telegramy; každou minutu asi 200 stížností se stejným textem, ale podepsaných různými jmény, a to z jihu Ukrajiny, který volil většinou za prezidenta nynějšího premiéra Janukovyče. Pan Davydovič doslova řekl, že to připomínalo poselství pracujících v sovětské epoše.
Janukovyčova žaloba u nejvyššího soudu obsahovala čtyři body, které soud postupně odmítl. Tento vývoj se ostatně dal očekávat - umělost nářků Janukovyčových příznivců byla zjevná i bez trapně anekdotických telegramů, o nichž jsme se právě zmínili, a ukrajinský nejvyšší soud navíc pracoval v atmosféře mimořádného politického tlaku, v němž by jen těško
Dnes již bývalý ukrajinský premiér Janukovyč v abdikačním televizním projevu mimo jiné prohlásil: "Ještě bojujeme, i když už si nedělám příliš velké naděje." Konec citátu. Dále pak řekl, že je obtížné prosazovat nějaké politické koncepce v zemi, kde vládnou takoví oficiální činitelé. Na mysli měl zřejmě jak svého nedávného spojence, dosluhujícího prezidenta Leonida Kučmu, tak právníky z Nejvyššího soudu. Poněkud zapomněl jen na to, že metody hrubé manipulace a nevybíravého politického nátlaku, z nichž dnes viní kdekoho, používal v první fázi ukrajinských prezidentských voleb především on sám.
S Janukovyčem a jeho přímočaře postsovětskými představami o řízení padesátimilionové země prohrála také Moskva. Kolem nového roku to konstatovaly téměř všechny velké ruské deníky. Kdysi oficiální, dnes ovšem bulvární Komsomolská pravda uvádí, že po bezchybné zahraničněpolitické Putinově pětiletce se dostavila první chyba, která ovšem byla o to těžší. Důvody této chyby se ovšem list nezabývá.
Mnohem soustavnější je v kritice Putinovy administrativy liberální a velmi vážený list Izvěstija. Ten poukazuje na fakt, že Moskva si svého favorita Janukovyče vybrala dlouho předem a z Viktora Juščenka dělala po dlouhou dobu korupčníka, ničemu, zloducha a málem i agenta amerického imperialismu. Putin si navíc pospíšil s dvojí gratulací muži, který se nakonec ocitl v poli poražených. Klademe-li si tedy otázku, co Moskva při snaze svému vyvolenci pomoci udělala dobře, je odpověď lapidární: Nic!
Poťouchlý posměch na adresu Kremlu však ani v situaci, kdy si ruská politická špička něco takového zaslouží, není na místě. Mnohem rozumnější asi v tuto chvíli bude Putinovým věrným říct, že sféru národních zájmů Ruská federace mít může a že Ukrajina do této sféry přirozeně patří. V bytostném zájmu všech zúčastněných však je, aby si Rusko na Ukrajině nepočínalo jako v banánové republice a aby si uvědomilo, že přes staleté společné dějiny je dnešní Ukrajina skutečně nezávislým, suverénním státem.
Provládní ruská média v posledních týdnech žlučovitě tvrdila, že Spojené státy vložily prostřednictvím nevládních organizací do liberální opozice, jež nakonec vyhrála, 60-300 milionů dolarů. Těžko se to asi bude prokazovat, ale i kdyby to byla pravda, nebylo to na první pohled znát a soudě dle výsledků to splnilo svůj účel. Až se Moskva naučí prosazovat své představy takto, možná nebude muset prolévat tolik hořkých slz.
