Vláda má reformu, opozice důvěru občanů
Vláda minulý týden ve sněmovně obstála. Nejdříve prosadila své reformní zákony a jeden z nich dokonce proti prezidentskému vetu. Potom přežila hlasování, kterým jí chtěla ODS vyslovit nedůvěru. Co by asi teď premiér a ministři chtěli nejraději slyšet? Asi že země je v klidu, prosperuje, a pokud je třeba něco měnit, vláda se do toho už pustila.
Zklamaná naopak musí být ODS, která se hodně snažila. Přes veškerou její snahu ale vláda ve sněmovně nejen přežila, ale ještě prosadila, co chtěla. Přesto straně Mirka Topolánka zbývá útěcha. Současné preference voličů jí jsou víc než příznivé, a kdyby byly dnes volby, podle STEM by se strana dostala ke 40 procentům hlasů, a měla by dvojnásobek než vládní sociální demokracie.
Když se na takové údaje člověk podívá s odstupem, jedna souvislost bezpochyby zaujme. Vládě v čele s ČSSD roste sebevědomí a daří se jí i její relativně odvážné plány. Naproti tomu se udržuje vysoká popularita ODS, která chování vlády tvrdě kritizuje. Vypadá to logicky, že vláda je neschopná, a i když udrží kázeň a prosadí ve sněmovně své záměry, občanům se to nelíbí.
Jenže takový výklad je příliš jednoduchý. Vláda zřejmě úplně neschopná není, protože její reformu chválí mezinárodní instituce i finanční trhy. Přinejmenším tedy dokáže některé schopnosti předstírat.
V Česku bývá zvykem vládu do značné míry hodnotit podle toho, jak země hospodářsky rozkvétá. Od roku 2000 ekonomika roste a spolu s ní i příjmy obyvatelstva. V číslech: ekonomika o 2-3 procenta ročně, příjmy občanů o pět procent. V Česku to nebývá zvykem, ale s tím roste i spokojenost občanů v některých oblastech života. Podle údajů agentur STEM i CVVM se postupně zvyšuje důvěra mezi občany, lidé se méně bojí o svou bezpečnost, více věří institucím, lépe hodnotí veřejné služby včetně sociálního systému.
Už chybí jenom dodat, že si lidé pochvalují í politiky a ekonomický rozvoj. To bylo pravda ještě loni, letos ale nastala nová deprese - když politici začali nahlas mluvit o potřebě šetřit a o nutnosti úsporné reformy. Měla se škrtat nemocenská, zastavit růst platů, mluvilo se dokonce o tom, že se začne platit u lékaře.
Popularita vlády začala klesat a spolu s ní optimismus, že česká ekonomika dál poroste.
Reptání občanů je přitom doplněno pozoruhodným zjištěním. Lidé si uvědomují, že se mají stále lépe a stav svých rodinných financí i osobní život hodnotí letos dokonce víc pozitivně, než loni. Je to trochu paradox, který opět svádí k jednoduchým závěrům: Češi nadávají na politiku a na poměry, i když se mají stále lépe. Je to nevděčný národ.
Ale co když opravdu je na co si stěžovat. Česko se v mnoha ohledech sbírá z hodně nízké civilizační úrovně. Nejde ani tak o ekonomické ukazatele. Stav společnosti a vztahů mezi lidmi, kvalita právního prostředí, nebo úroveň veřejné reprezentace byla dříve pod každou kritiku. Zlepšuje se, to možná, ale pořád to je dost špatné. A s tím jak lidé získávají sebevědomí, odhalují další a další nešvary, které je možné zlepšit. Konkrétně se kritika může týkat chování politiků a řady veřejných institucí. Lidé nejsou kverulanti, mají prostě zájem o veřejné záležitosti - a to je jenom dobře.
Otevírá se tak prostor pro opozici, která může obecnou nespokojenost formulovat do politického programu a navrhnout jak zlepšit práci mnoha resortů, třeba armády, školství, zdravotnictví, policie. Může dokonce doporučit lepší verzi reformy veřejných financí, protože ta vládní je beztak příliš opatrná. Záleží na ODS, jak prostor využije.
Sebevědomí vlády a popularita ODS - rozpor, který lze vysvětlit optimisticky, jako šanci do budoucna. Ale samozřejmě, je možné se podívat také přes černé brýle. Kde vlastně brát jistotu, že se společnost vyvíjí k lepšímu, že postupné přistávání v Evropské unii a stále užší a užší integrace zvyšují úroveň české společnosti. Třeba si občané uvědomují, že přes všechny pozitivní zprávy o ekonomice nebo o přibližování Unii, není situace úplně růžová. Že ke skutečné obnově společnosti ještě nedošlo a že se v parlamentu, v krajích i na radnicích obnovují korupční či mafiánské struktury. Existuje řada aktuálních dokladů, že politici na místní i republikové úrovni pracují ještě v socialistickém duchu, protože rozdělují veřejné peníze známým a podle zakázek stranických sekretariátů. Přitom se adaptovali na kapitalistické poměry a tváří se demokraticky. Čím je pak vláda stabilnější, tím se konzervují z pohledu občanů nepříznivé poměry. Nepříznivé přitom zůstanou, i kdyby se ekonomická situace zlepšovala. Zbývá pak věřit, že nějakou změnu přinese, když příští volby vyhraje ODS. Jiná naděje neexistuje.
