Vládeneme svorně,
demonstrují zatím při každé vhodné i méně vhodné příležitosti oba muži, ale syrová či dokonce surová realita zřejmě vypadá o dost jinak. Varovný ukazovák zvedají zejména ti domácí analytici, kteří už před vybudováním premiérsko-prezidentské konstrukce někdy na sklonku roku 2007 upozorňovali, že dvojvládí se v Rusku nikdy neosvědčilo. Tohle nejnovější by bývalo možná fungovalo - za předpokladu, že déšť petrodolarů by dál pršel stejně hojně, ba ještě hojněji než se dělo po celé toto desetiletí.
Silný déšť se ovšem změnil v mrholení a do toho přišla nebývalá celosvětová hospodářská krize, měnící se v recesi. Ostatně byla to právě krize, co ceny ropy srazilo na dlouho nevídaná minima. Nu a krize, již současné Rusko v této chvíli zvládá jedině díky šestisetmiliardové rezervní síti, již Vladimír Putin v tučných ropných letech pro svou zemi předvídavě spletl, rozdává najednou karetní hru, v níž byl Putin jasným loutkářem a Medveděv stejně jasným maňáskem, poněkud jinak než tvůrce dnešního Ruska zřejmě předpokládal.
Jeho současná premiérská role je totiž daleko zranitelnější a napadnutelnější a totéž platí konkrétně o Putinově osobě. Tvrdíme to i přesto, že Rusové si v současné době stále více stěžují na vládu jakožto na vrcholný exekutivní orgán, ale jejich kritika zatím nemíří přímo na premiéra. Důvěra běžných ruských občanů v to, o čemž v uplynulých letech leckdo hovořil jako o ruském hospodářském zázraku, je stále ještě bezmezná, ale i Vladimír Putin jistě dobře ví, že takováto důvěra v atmosféře očekávaných problémů vyprchá podstatně rychleji než svého času vznikala. Nejcitlivějším barometrem ekonomického zdaru či naopak nezdaru Ruska je přitom kurs rublu vůči dolaru a euru. Ten sice v poslední době výrazně poklesl, ale jeho propad by byl daleko dramatičtější, kdyby ústřední banka v jeho prospěch vytrvale neintervenovala, a to tak, že sami ruští vrcholní bankovní úředníci dobře vědí, že podobný stav není trvale udržitelný. Nad nimi i nad Putinem se přitom stále hmatatelněji vznáší přízrak zhroucení ruské měny ze 17. srpna 1998, kdy se rubl propadl na méně než třetinu své hodnoty a způsobil okamžitý pád tehdejšího Jelcinova premiéra Sergeje Kirijenka. Stalo se tak přitom ve chvíli, kdy Rusové po těžkých otřesech 90. let znovu začínali ve svou měnu věřit. Psychologicky je proto téměř vyloučeno, aby se něco takového opakovalo. Protože to by zřejmě neustál ani politik tak populární, jako je právě Putin...
Jak soudí elektronický portál gazeta.ru, "Putin je přitom v této chvíli odsouzen k tomu, aby ve velmi zranitelné funkci šéfa ruského kabinetu zůstal: ačkoli existuje možnost Medveděvova předčasného odstoupení a poté dvou ústavními korekcemi čerstvě prodloužených nových prezidentských období, v dané situaci by podobný manévr vypadal jako zbabělý útěk, a to si známý furiant a okázalý vyznavač formálního práva Putin sotva může dovolit.
Z již řečeného vyplývá, že současný ruský prezident Dmitrij Medveděv je na tom - čistě opticky vzato - podstatně lépe: má mnohem širší pravomoci a přitom mnohem menší odpovědnost než premiér, jehož čistě hypoteticky vzato může dokonce odvolat. Faktický vliv a moc Dmitrije Medveděva je ovšem (alespoň prozatím) podstatně menší než je tomu v případě Putinově. Současného stavu věcí je si ovšem docela jistě vědom a jak soudí americký vlivný deník Washington Post, ruský prezident se v posledních týdnech snaží vystoupit z Putinova všeobjímajícího stínu a vyprofilovat se jako autonomní politická figura: Společně s Putinem se na veřejnosti ukazuje stále méně a nedávno dokonce přijal bývalého sovětského prezidenta Gorbačova a šéfa opozičního listu Novaja gazeta Muratova - to vše v souvislosti s nedávnou vraždou právníka Stanislava Marcelova a novinářky Anastasii Baburovové. Ti odvážnější dokonce předpokládají klasický kremelský podkobercový buldočí souboj ekonomů kolem Medveděva a tzv. siloviků kolem Putina, jehož známky tu jsou již poměrně dlouho a který v nově vzniklé situaci bude nepochybně sílit.
Na druhé straně je ovšem třeba připomenout, že úvahy o potenciální či faktické krizi vztahů mezi Dmitrijem Medveděvem a Vladimirem Putinem se v této chvíli pohybují v rovině kremlinologických spekulací ze sovětských dob, kdy znalci kremelských poměrů museli usuzovat například podle toho, jak daleko ta či ona politická veličina stála při přehlídce na Rudém náměstí od generálního tajemníka. Fakt je, že to tenkrát docela vycházelo, ale příliš spolehlivé to nebylo. A o mnoho lépe na tom při hodnocení na ruském politickém Olympu nejsme ani dnes.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
