Vladimír Burjánek

Vyvolávači na poutích slibující hory doly, byli  neviňátka proti těm současným. Nemluvím teď o reklamních nesmyslech na zaručený růst vlasů či zhubnutí.

Bývalo kdysi běžné, že lidé spolu uměli vzájemně komunikovat. Když host přišel do restaurace na kávu, nehledal volný stolek, ale přisedl k dalšímu a dal se s ním do řeči.

Málokterý jazyk má třeba u slov tolik významů jako naše mateřština a s nimi se dá žonglovat neuvěřitelně. Dokladem mohou být třeba semaforské repliky. 

Včerejší den a především večer, který v nás ještě rezonuje, byl jen krásný závěr celého předvánočního času. Adventní doba nabádá k zastavení a běží přitom ke svému vrcholu.

Dnes máme třetí adventní neděli. V minulých dnech jsem cestoval několikrát autobusem na delších tratích. Člověk se dívá okénkem ven a přemýšlí o všem možném.

V rodinném albu máme spoustu historických fotografií. Rád si prohlížím ty svatební. I na nich je vidět, jak šel pokrok. Nastrojená babička s dědečkem v ateliéru.

Z filmů, divadla a hlavně ze života víme, že provozovat lidově řečeno zahýbání, nebo také házení za voj, je veliké riziko. Někteří lidé jsou v tomto směru nepoučitelní.

Náš malý vnuk si naštípl při týdenním hokejovém kempu v závěru prázdnin nohu. Nacvičovali rychlou jízdu k mantinelu a tam zabrzdit, což kluk nezvládl dobře.

Kdykoliv jsem šel jako děcko s babičkou a někoho jsme ve vsi potkali, už předem mi říkala, hezky pozdrav. A tak v mládí bývalo zvykem, že děti ve vesnici zdravili dospělé.

Občas se na internetu objevují různé rady. Tahle mi nepřipadala hloupá, prý takových dvanáct doporučení k duševnímu zdraví, což radí nějaký lékař. Poslouchejte.