Volební výsledky na Ukrajině
Výsledek, který by měl být co nevidět oficiálně potvrzen, v podstatě kopíruje včerejší exit pooly, tedy odhady podle anket mezi voliči při odchodu z volebních místností. Tyto odhady mimochodem lze považovat za jeden ze zprostředkovaných důkazů dosavadního podvodného jednání vládního křídla. Po řádném druhém kole ukrajinských prezidentských voleb byly totiž zhruba stejné - rozdíl byl jen v tom, že oficiální pořadí obou kandidátů ukázalo tříprocentní náskok premiéra Janukovyče a poté vyvolalo největší ukrajinskou ústavní krizi za celou dobu samostatnosti tohoto východoslovanského státu.
Více než 12 tisíc mezinárodních pozorovatelů se shoduje v tom, že průběh volební neděle byl tentokrát víc než poklidný a výsledek odpovídá skutečnému rozdělení politických preferencí ukrajinského obyvatelstva. Rozhodně s ním nebudou příliš spokojeni obyvatelé východní Ukrajiny, kteří preferovali premiéra Janukovyče, ekonomicky zvýhodňujícího právě jejich sice průmyslovou, ale na druhé straně nepříliš výkonnou a na rázné hospodářské reformy nepřipravenou oblast. Sám Janukovyč sice ještě stále pomýšlí na případné protesty u nejvyšších ukrajinských soudních institucí, ale ve skutečnosti už se s porážkou smířil, když prohlásil, že v následujícím období stane v čele silné protijuščenkovské opozice. Symptomatickým signálem uznané porážky je i odvolání referenda o odtržení některých oblastí východní Ukrajiny, plánovaného na 7. leden. I Janukovyč je si tedy snad vědom toho, co je to politická realita. Nejhlasitěji se tedy nakonec proti konečnému účtování v ukrajinských prezidentských volbách vyslovila tisícovka pozorovatelů z postsovětských zemí, akceptujících postoje Moskvy. Ti řekli, že volební zákon byl opět porušován - tentokrát prý ovšem ze strany opozice.
Smrtelně vyčerpaný, ale šťastný Viktor Juščenko své vítězství vyhlásil již v noci na dnešek na proslulém kyjevském náměstí Nezávislosti. Mimo jiné tam řekl, že toto vítězství je triumfem ukrajinského lidu, který si během několika posledních týdnů kromě nezávislosti vybojoval také svobodu a zbavil se jednoho z možná nejautoritativnějších režimů v celé Evropě. "Naše budoucnost nezávisí ani na Moskvě, ani na Polsku, ani na Americe, ani na Evropě," poznamenal rovněž.
Jaké ovšem budou meze možností z tohoto vítězství vyplývajících, ukážou již následující měsíce. V této chvíli již není pochyb o tom, že první zahraniční cesta nového ukrajinského prezidenta bude směřovat do Moskvy. Ostatně, to by se docela jistě stalo i v případě, že by Viktor Juščenko vyhrál takříkajíc v řádném hracím čase. Ať už je postoj Juščenkových příznivců vůči Ruské federaci jakýkoli a ať byla role Moskvy v celém průběhu předvolební kampaně i během voleb samotných sebeproblematičtější, Ukrajina je na Rusko díky své starší i nejnovější historii odkázána jako na nejužšího a zatím nejdůležitějšího spojence. Změnit tento stav bude trvat léta, ale ještě spíš desetiletí.
Značně tomu pomohou i postoje Západu. Ten sice s Juščenkem verbálně sympatizuje, ale jen těžko by se asi dokázal smířit s představou, již minulý týden v Moskvě načrtl ukrajinský ministr zahraničí Hryščenko. Ten prohlásil, že Ukrajina se může stát členskou zemí EU do pěti let. Zvážíme-li ale již více než čtyřicetileté vstupní martyrium Turecka či fakt, že aktuálně je na pár dalších let řada na vstupní jednání pro Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko, není evropská perspektiva Ukrajiny ani zdaleka růžová. To, co se v padesátimilionové zemi za tyto dva měsíce odehrálo, je zkrátka zatím jen nadějeplný první krok - nic míň, ale taky nic víc.
