Vstup do Evropské unie

Dlužno dodat, že jednorázové referendum jehož podobu nyní tryskem schvalují čeští zákonodárci, ústava České republiky nepředepisuje. Všem zemím, které před více než půl stoletím unii zakládali, se na jejich názor na členství v Evropské unii ostatně nezeptal nikdo dodnes. Potřeba požádat referenda se prosadila teprve v posledních desetiletích a příklad Irska dokazuje názorně, že se z něj snadno může stát past. Irové neschválili smlouvu z Nice, nikoliv kvůli v ní obsaženým podmínkám rozšíření na východ, nýbrž z ryze vnitropolitických důvodů.

Ty nepominuly a však podstatné je, že kdyby dopadlo nadcházející referendum v Irsku opět negativně, rozšíření se může maximálně oddálit, ale znemožněno by být rozhodně nemělo. Jednotlivé kandidátské země by si musely vyjednat podmínky svého vstupu každá zvlášť, jako se ostatně dělalo doposud vždycky. Česká republika by na tom dokonce vydělala, protože by v takovýchto jednáních mohla eliminovat diskriminaci, co do počtu poslanců v evropském parlamentu, která se do smlouvy s Nice dostala na poslední chvíli a zřejmě nedopatřením, jak se posléze všichni dušovali. Jakkoliv bude diskuse stoupenců a odpůrců vstupu do Evropské unie, která Českou republiku před referendem čeká bouřlivá, rozhodně by v ní neměl zapadnout jeden základní fakt. Drtivou většinu reformních kroků, které Česká republika prodělala a které jí ještě čekají, by tato země musela udělat v každém případě. Výkonná státní zpráva je předpokladem funkceschopnosti každého moderního státu, ať je sám nebo v alianci či v unii s kýmkoliv. Proti korupci je třeba bojovat nejen z morálních důvodů, nýbrž zrovna tak proto, že úplatkářství znemožňuje férovou soutěž, podvazuje možnosti ekonomiky a ochuzuje tak každého občana o větší míru blahobytu, jehož by se mu v nezkorumpované zemi automaticky dostávalo.

Organizovaný zločin, podvody a bankovní machinace je nutno potírat kvůli bezpečnosti vlastních občanů a ne proto, že to vyžaduje kdosi z Bruselu.

Také o lepší podmínky pro společensky handicapované skupiny obyvatelstva musí každý rozumný stát usilovat v prvé řadě kvůli své vlastní stabilitě, aby předešel sociálním výbuchům a že to bez reformy zdravotnictví a důchodového systému do budoucna nepůjde, ví dnes už každý soudný politik i bez každoročního upozorňování z Bruselu. Jen se k těmto bolestivým krokům přesahujícím čtyřleté volební období, pořád nemůže odhodlat.

Nakonec i ty malicherně vypadající spory o to, zda se lihovina smí jmenovat Rum nebo Tuzemák, mají z globálního obchodního hlediska zcela jinou váhu, než z domácí perspektivy. Kompatibilně označenou lihovinu lze vyvážet bez nebezpečí, že by si spotřebitelé v jiných zemích mohli jejím názvem cítit podvedeni a společný trh nové vývozní možnosti skutečně otevře. Především lze ale očekávat, že z blížícím se vstupem do Evropské unie bude sílit i tlak na to, aby přijaté zákony skutečně fungovaly. Jinými slovy, aby Česká republika byla právním státem de facto a ne jen na papíře. I to je v nejvlastnějším zájmu každého zdejšího občana.

Brusel při tom neposkytuje jen rady a kritické výhrady, nýbrž pomáhá zcela konkrétně. Podle posledního finančního memoranda podepsaného čtyři a dvacátého května mezi zástupci Evropské unie a ministerstva financí, dostane Česká republika letos další dvě a půl miliardy korun na reformu veřejné správy, na boj proti hospodářské kriminalitě a na lepší fungování kapitálových trhů. Další víc než miliarda půjde z Bruselu do zlepšení systému zdejší jaderné bezpečnosti. A do konce roku by se měla Česká republika připravit na využívání tak zvaných strukturálních fondů Evropské unie. Bude to znamenat příliv dalších stovek miliónů, které spolu s finančními prostředky připravenými v programu ISPA pro rozvoj infrastruktury a v programu SAPART na rozvoj zemědělství a venkova, dosáhnou jenom za letošní rok šesti celých tří desetin miliard korun.

To znamená, že do konce letošního roku by měla celková částka, kterou Evropská unie od roku devatenáct set devadesát investovala do modernizace České republiky, překročila šest a třicet miliard korun. Unie to dělala s vědomým rizikem, že čeští voliči mohou otevřené dveře, u kterých jejich země nyní stojí, před sebou v referendu nakonec i zabouchnout. Ani pak by ale nešlo o žádnou ztracenou investici. Evropská unie je založena na těžce a bolestně získané zkušenosti, že nejlepším prostředkem jak zajistit vlastní bezpečnost, je rozšířit zónu stability, demokracie a blahobytu co nejdále za své hranice. O t to jde v evropské integraci především.