Vyhlídky slovenského hospodářství po prvním kole prezidentských voleb
Za velký skok vpřed, který však nemá podporu společnosti, označil před časem prezident Václav Klaus reformy na Slovensku. A dodal, že jestliže tyto reformy mohly být prosazeny tak rychle a hladce, má politická situace na Slovensku ještě mělké kořeny. Kolik bylo na jeho slovech pravdy, to se ukázalo v neděli.
Více než polovina voličů k volebním urnám nešla, a to navzdory tomu, že kromě účasti na prvním kole voleb slovenského prezidenta měla možnost vyjádřit svůj nesouhlas s reformou také hlasováním pro předčasné volby do parlamentu. Referendum proti vládní politice, kterého by se bývala musela zúčastnit nadpoloviční většina, je tudíž neplatné. Dzurindova vláda bude tedy moci ve svých reformních krocích pokračovat. Či přesněji řečeno, o to se alespoň pokusit, protože je po nedávno koaliční roztržce menšinová.
Ten nejproblematičtější krok, který Česko zatím pořád ještě zvažuje, má Slovensko nicméně za sebou. Parlament nedávno přehlasoval veto prezidenta a s konečnou platností schválil hlavní část důchodové reformy, zákon o starobním důchodovém spoření. Už napřesrok si tak Slováci budou moci povinně spořit na důchod u takzvaných důchodových správcovských společností, a to polovinu svých dosavadních odvodů. Tam ukládané a zhodnocované peníze budou okamžitě jejich majetkem.
Stát s nimi nebude moci manipulovat a zaplácávat díry ve státním rozpočtu. Druhou polovinu odvodů budou Slováci odvádět do průběžného systému, a pokud si v tomto pilíři naspoří aspoň 60 procent aktuálního životního minima, mohou se rozhodnout pro odchod do důchodu. Systém má samozřejmě problematická místa. Je to ale vzhledem k dramatickému stárnutí populace na evropském kontinentě určitě krok správným směrem.
Pokud jej neudělá hodně rychle také Česká republika, může podle varovných odhadů renomovaných světových agentur, zaujmout v Evropě první místo na žebříčku zemí s největšími dluhy. Česká vláda se sice snaží po vzoru stabilizovaných demokracií dohodnout se na něčem tak závažném, jako je reforma důchodu s opozicí předem, ovšem s tím důsledkem, že se zatím nezmohla na víc než na založení skupiny expertů.
Pozorovatelé se právem obávají, že Praha už do příštích voleb, tedy do roku 2006 žádnou reformu neodstartuje. Podle výzkumu veřejného mínění je zřejmé, že to prudký pád zdejší sociální demokracie z výsluní moci nezabrzdí. Slovenská vláda je na tom podobně, ale alespoň si může právem říci, že po ní zůstanou základy, na kterých budou moci její dědici stavět. Kromě krajně nepopulárních reforem důchodového a sociálního systému, včetně reformy zdravotnictví, se totiž Dzurindův tým pustil také do odvážných škrtů v příjmové části státního rozpočtu.
Naděje, že 19 procentní daň, načasovaná ke vstupu Slovenska do Evropské unie, přitáhne investory, se začaly už naplňovat. Jihokorejská automobilka bude stavět velký závod u Žiliny, což Slovensku přináší další rozmach celého automobilového odvětví. Bouřlivý rozvoj předpovídají odborníci rovněž Bratislavě, která patří zatím k cenově nejvýhodnějším metropolím středoevropského regionu. Pokud jde o nájmy, je v průměru o čtvrtinu levnější než Praha.
Je pravděpodobné, že mnohé zahraniční společnosti se po rozšíření Evropské unie právě tam do strategické polohy na Dunaji, mezi Vídní a Budapeští přesunou. To všechno by se mělo už za několik málo let projevit na Slovensku růstem blahobytu. Zda bude přitom na bratislavském hradě sedět Vladimír Mečiar nebo Ivan Gašparovič není tak podstatné. Slovenský prezident je na tom s pravomocemi asi jako jeho český kolega a rozhodně nemá šanci současnou integraci Slovenska do NATO a Evropské unie zmařit. Určitě jí ale bude z Hradu znepříjemňovat nevrlými komentáři. Což narozdíl od radikálních reforem známe důvěrně i u nás.
