Vzpomínky dnešních šedesátníků na srpen 1968
Srpen má v našich novodobých dějinách bohužel špatnou pověst. Vlahá letní noc namísto romantiky přivedla do vlasti vojska Varšavské smlouvy. 21. srpen 1968 se pro pamětníky stal navždy noční můrou, a to doslova.
Každý, kdo v té době nebyl mimino, si pamatuje přesně, takřka na minutu, co dělal v onen den, kdy naší zemí duněly tanky a obrněné transportéry, hřměla letadla a hrůzu budily kulomety v rukou vojáků s prázdnými výrazy ve tvářích. Těžko říci, jestli to bylo horší pro Čechy zde, anebo pro ty, kteří v té době byli zrovna v zahraničí a nevěděli, co se doma děje. Jako například tehdejší student Tomáš Halík:
"Já jsem byl tenkrát na studijním pobytu v Británii a 21. srpen byl den, kdy jsem se měl vrátit do Prahy. Den předtím jsem byl v mém milovaném Oxfordu a byl jsem tak unaven, že jsem zaspal, takže jsem o den posunul ten svůj návrat a to možná velmi změnilo můj život. Hodinu před odjezdem, když jsem stál už se sbalenými kufry na nádraží Victoria Station, jsem přečetl přes rameno nějakým švýcarským turistům titulky 'Ruské tanky v Praze', 'Hranice jsou uzavřené' atd. Tak jsem se vrátil tam, kde byly stovky českých studentů. Ten týden jsme prožili v zoufalé snaze navázat kontakt s lidmi doma."
Jan Titěra je tajemník výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů v České republice. V osmašedesátém byl mladý, romantický chlapec. 21. srpna dostala jeho romantika brutální facku od reality.
"Byl jsem dvacátého srpna na horské túře na Kozích hřbetech a zůstal jsem tam dlouho a pozoroval západ slunce. Byl jsem nadšen nádherou přírody a tím vším, co jsem prožíval jako mladý dvacetiletý. A nezapomenu na to, kdy mě domácí, u kterých jsem byl, budili nad ránem, a nedovedl jsem pochopit, že pláčí. Že jsme byli napadeni, že přišla tahle vojska dělat pořádek v období, kdy jsme se všichni těšili, že nastanou jiné, lepší časy. Vzpomínám na to skutečně, jako by to bylo včera..."
Jiří Cerha, muzikant spjatý s C a K Vocalem a Spiritual Kvintetem, milovník, skladatel a interpret nádherné duchovně laděné hudby a písní, vzpomíná:
"21. srpna si velmi dobře pamatuju. To jsem bydlel v Hankou Pastejříkovou v té době na Letné, vzbudila nás letadla... jak to kroužilo, ty tanky a shazovaly ty tančíky v Ruzyni... a na Staroměstském náměstí už byly kulomety a chlapci kolem nich, a tak jsme šli k rozhlasu. Byl to šok, strašlivý šok. Člověk se nebojí, ale jakoby zmražený - když to nikdy nezažil... já jsem okupaci Němců nezažil... takže - bylo to takové mrazení..."
Tak to byly vzpomínky tehdejších dvacetiletých. A ti dnešní? Zrovna Jiří Cerha smutně říká: "Fakta znají, ale naše prožitky je už nezajímají. Lidstvo je nepoučitelné a nemá paměť."
