Z Evropské unie by měla být možnost odejít

Týdeník Wprost pod karikaturou Angely Merkelové uveřejnil článek Maryusze Muszynského, zmocněnce polské ministryně zahraničí pro polsko německou spolupráci. O spolupráci patrně dnes tolik nejde. Nasvědčuje tomu podtitul článku. Německo bylo obhájcem Polska, nyní je jeho žalobcem. Muszynski je přesvědčen, že Merkelová na summitu hrála roli hodného policajta. Těmi zlými byl Hans Gert Pöttering, předseda Evropského parlamentu, Martin Schulz, předseda frakce evropských sociálních demokratů a Silvana Koch-Mehrin, europoslankyně za německé liberály.

Gesine Schwan, rektorka frankfurtsko oderské univerzity a současně německá obdoba Maryusze Muszynského pro berlínské inforadio vysvětlila, proč se Poláci začali uchylovat k silovým prostředkům jednání:

Možná ne zásadně, ale v každém případě dnes nedůvěřují, že by pomocí konstruktivních prostředků něčeho dosáhli. Je to filosofie, kterou zcela zřetelně pojmenoval poradce premiéra Marek Cichocki - Polsko není ještě ekonomicky, ani politicky natolik na výši, aby tímto způsobem získávalo významnější pozornost v jednáních. A proto do té doby bude používat vyčkávací nebo blokující taktiku. Přitom ale bychom měli vzít na vědomí, že Polska jsme si začali všímat až teprve tehdy, když nastoupilo tento konfrontační kurs v té nejsilnější podobě. To je ale politováníhodná dialektika. Kdyby se už předtím toho více odehrálo, možná by i Polsko mělo větší prostor konstruktivněji spolupracovat.

Daleko méně shovívaný, dokonce rozzlobený je europoslanec za zelené, Daniel Con-Bendit.

Problém, který se tu projevil, se dotýká těch, kteří chtějí víc než jednu Evropu. Jsou přesvědčeni, že je to absolutně nezbytné, pokud se máme zhostit výzev budoucnosti, otázky klimatu, zvládnutí globalizace. Potom jsou ti druzí, kteří se v zásadě chtějí národovecky zabydlet uvnitř evropského trhu. Víc nepožadují. A co se nyní odehrálo, to bylo opravdu nedůstojné divadlo. Bylo to až deprimující. V zásadě totiž šlo o tyranii menšinou.

Na otázku berlínského inforadia, co nyní považuje uvnitř Evropy za nejdůležitější, uvedl:

Co považuji za nejlepší v uspořádání, že se poprvé v Evropě objevila možnost vystoupení z Unie. Jsem přesvědčen, že v budoucnu povedeme debatu, v rámci které země jako Velká Británie, částečně Polsko, možná Holandsko položí svým lidem otázku, zda chtějí politickou Evropu, pak v Unii zůstanou, a pokud ne, odejdou. Unie se zeměmi, jako je Velká Británie, Polsko a s dalšími, budou-li chtít, uzavře privilegované partnerství. Přestanou ale být přítomni v evropských institucích.

Otázku možného vystoupení z Unie otevřela na víkendovém summitu nepřímo Angela Merkelová. Po několikerém odmítnutí kompromisních návrhů ze strany polské delegace dala najevo, když jednání nejde s Poláky, bude muset Unie jednat bez nich.

Lucemburský ministerský předseda Jean Claude Juncker v rozhovoru pro Deutschlandfunk odmítl, že to byl ze strany Merkelové nátlak.

Tato výhrůžka, jak vy říkáte, a jak ji někteří pojmenovali, byla nezbytná. Opravdová výhružka to ve skutečnosti nebyla. Jestliže 26 států se vydalo jedním směrem a jeden prohlásí, že tento směr mu nehoví, znamená to, je třeba se vydat na cestu bez něj. Ve skutečnosti šlo o důsledek, a ne o výhrůžku.

Jedno je tedy jisté. Evropa, má-li se zklidnit, potřebuje nejen nová pravidla, aby byla schopna vstřebat větší množství členských států, ale i pravidlo, podle kterého bude moci kterýkoli z členů z Unie odejít. Možnost odejít nepochybně zvýší i u těch nejvíce kverulujících, jak předvedlo Polsko, ochotu se nakonec s ostatními dohodnout. Je to sice špatné řešení, ale nejlepší ze všech, která se nabízejí.