Z Pekingu do Vatikánu cesta nevede
Peking opět přitvrdil: zakázal čínským katolickým biskupům účast na Synodě ve Vatikánu. XII. generální shromáždění Synody biskupů začalo tento týden. Neúčast čínských biskupů naznačuje, že na postoji Pekingu k římskokatolické církvi se mnoho nemění.
Čínská komunistická vláda svým katolíkům neumožňuje uznávat autoritu papeže. A tak je 8 - 12 milionů čínských katolíků rozděleno: mezi oficiálně povolenou církev, tzv. Katolickou asociaci, a katolíky ilegální, podzemní, oddané papeži. Biskupská synoda se odehrává už v čase po olympiádě, a ledy, které se zdály tát, opět zatuhly. Biskupa Václava Malého, znalce čínských poměrů, to nikterak nepřekvapuje.
Václav Malý: "Víte, to je podobné jako se Severní Koreou: chvíli slíbí, že už nebude rozvíjet nukleární program, a když dostane humanitární pomoc, tak to zase vypoví. A tady je to podobně: Čína potřebovala před olympijskými hrami získat dobrou pověst. Zdálo se, že pro církev se tam trošičku uvolnily poměry, ale jak známo, i během olympijských her byli mnozí biskupové a kněží více střeženi než jindy, těsně po olympijských hrách byl jeden biskup opět zavřen, tudíž ta situace se zásadně nijak nemění."
Papež Benedikt XVI. považuje zlepšování vztahů s Čínou za prioritu svého pontifikátu. Aby dokázal dobrou vůli, učinil vstřícný krok ve vztahu k oficiálně povolené Katolické asociaci v Číně.
Václav Malý: "Mnozí biskupové Katolické asociace byli vysvěceni bez souhlasu Vatikánu, což podle církevního práva není možné. A Vatikán šel vstříc tak daleko, že tito biskupové byli dodatečně uznáni, tudíž z té oficiální části církve, která může veřejně působit, je nyní jenom nepatrná část biskupů, kteří ještě nejsou Vatikánem uznáni. A přesto se zdá, že ani tento vstřícný krok neobměkčí čínskou vládu."
Nedobrý vztah čínské vlády a místních katolíků je však zasazen do širšího rámce dalších souvislosti. A to hlavní je - nacionalismus. Na ten hraje nyní čínská vláda - podotýká biskup Malý.
Václav Malý: "Hraje na pýchu obyvatelstva, že se z Číny stává velmoc, že se s ní musí ekonomicky počítat. A mají velký strach, že roste poměrně rychle počet křesťanů - jsou to většinou protestanté nebo křesťané charismatického ražení - a dokonce někteří mluví o tom, že těchto křesťanů je už sto milionů. A je to strach vlády, která hraje na nacionalismus a která stále drží tu myšlenku ,socialismus čínského typu'. Ti, kteří se hlásí ke křesťanství, přinášejí také jiné kulturní hodnoty a přirozeně tedy nemohou souhlasit s tou podobou socialismu, která je v Číně - i když se socialismem už to nemá většinou nic společného... Takže tyto souvislosti jsou poměrně dost komplikované."
56 národností drží čínská vláda pevně v rukou. Protože co kdyby jednotlivá etnika požadovala větší autonomii? A co kdyby zesílil hlas křesťanů a jejich svobodnější projevy?
