Za svědectví smrt -
asi takovéto vysvětlení v Israilovově případu poskytla zmíněná lidskoprávní organizace se sídlem v Berlíně, když muž, který měl být korunním svědkem v soudním procesu proti čečenskému prezidentovi, po divoké honičce po celém rakouském hlavním městě, doprovázené nelítostnou palbou, byl svými vrahy nakonec dostižen a zabit.
Umar Israilov, bývalý čečenský separatista, který na základě amnestie nakonec složil zbraně a stal se Kadyrovovým bodyguardem, totiž nejenže souhlasil s tím, že bude proti Kadyrovovi svědčit, ale navíc krátce před svou smrtí poskytl důležité informace o tom, jak tento Putinův osvědčený pochop zajišťoval nastolení míru v odbojné republice.
Israilov se totiž s Kadyrovem poměrně rychle rozešel a před třemi lety odešel do evropského exilu. V Rakousku dostal politický azyl. Koncem roku 2006 pak podal na Kadyrova žalobu ke Štrasburskému soudu, v níž sám sebe označil za oběť jeho režimu a svědka zločinů, jichž se čečenský prezident a jeho lidé dopouštěli v letech 2003-2005. Podle údajů Evropského centra pro ústavní a lidská práva byl Israilov po jistou dobu internován v táboře pro válečné zajatce Centoroj, kde Kadyrovovi zabijáci mučili i jeho. Mučení byl ostatně po jeho útěku do Evropy vystaven i jeho otec, čímž se Kadyrovův režim pokoušel vyvinout na Israilova psychologický tlak a přimět ho k návratu do Ruské federace. Poté se ale naštěstí i Israilovovi staršímu podařilo uniknout do Evropy. Umar Israilov po odchodu do evropského exilu častokrát tvrdil, že do Kadyrovovy gardy musel odejít pod nátlakem. Díky tomu se ale prý stal svědkem četných únosů a zvěrstev, páchaných na prezidentových osobních zajatcích, na nichž se Ramazan Kadyrov údajně nejednou podílel osobně. Zajímavé je, že když se Kadyrov v loňském roce ocitl na několik dní v Rakousku, Evropské centrum pro ochranu ústavních a lidských práv rakouské úřady požádalo, aby na něj vydaly zatykač. To se ovšem nestalo a čečenský prezident zase nerušeně odcestoval domů na Kavkaz. Rakouské justiční orgány, které dnes Israilovovu vraždu vyšetřují, zatím tvrdí, že nemají v ruce žádný důkaz, že by v tomto případě šlo o politickou vraždu na objednávku. Je samozřejmě pravda, že tento potenciální svědek v neuskutečněném procesu proti Ramazanu Kadyrovovi se mohl stát obětí boje čečenských mafií, operujících dnes prakticky po celé Evropě. Mnohem pravděpodobnější však je, že je to další z dlouhé řady těch, kteří se katanovi z Grozného znelíbili či mu pro svá příliš konkrétní svědectví o způsobu, jakým Čečensku vládne. začali dokonce být nepohodlní. Do této řady patří kupříkladu novinářka Anna Politkovská, bývalý poslanec státní dumy Ruslan Jamadajev či nejnověji známý moskevský právník Stanislav Markelov. Ani v případě těchto tří lidí se zatím nepodařilo dokázat, že by za jejich smrtí stála Kadyrovova kamarila. Jedno však všichni tito lidé měli společné - otevřeně poukazovali na zvěrstva, jichž se ve své republice na vlastních občanech dopouští tamní kremelský místodržící Ramazan Kadyrov. A společný byl i jejich osud - všichni zemřeli rukou zatím neodhalených vrahů. Což lze za náhodu označit jen těžko...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
