Zákoník práce ohrožuje pacienty

Letošní zdravotnický skandál tedy překvapivě nevznikl v rámci soubojů zdravotnických lobby o peníze. Naopak - stal se dokladem, jak zhoubně může na tak důležitý sektor působit přebytek ideologie v politice.

Připomeňme, oč jde. Nový zákoník práce se stal součástí předvolebního boje. Levicová většina ho nakonec prosadila, ovšem za tak dramatických okolností, že se nestihly opravit nesmyslné paragrafy. Jednou z nejvíc postižených oblastí je právě zdravotnictví.

Zákoník, jak známo, chrání zaměstnance, aby je zaměstnavatelé nenutili do zbytečných přesčasů. Nemocnice tedy budou muset odbourat noční a víkendové služby i pracovní pohotovost a přejít na běžný směnný provoz.

Nechme stranou, jestli jsou dnes doktoři přepracovaní, anebo nejsou. Každý by jim přál to nejlepší, také však záleží, na co jsou peníze. Tak tedy nemocnice budou muset zvýšit počet lékařů o čtvrtinu a záchranná služba o polovinu, aby zachovaly současný rozsah služeb. To se jim však nepodaří, protože doktoři na pracovním trhu nejsou. Stávající lékaři se navíc budou muset spokojit s tím, že přijdou o třetinu platu, kterou dostávali za přesčasy a víkendové služby.

Teoreticky by se dalo říci, že je možné dodat odněkud ze státního rozpočtu pět miliard, aby bylo na platy. Ale i kdyby ministerstvo financí peníze našlo a i kdyby se podařilo nedostatkové lékařské profese sehnat, peníze není jak nemocnicím předat. Kdyby se nasypaly do zdravotních pojišťoven, tak se běžným postupem rozpustí v celém spektru služeb a na platy lékařů se dostane jen zlomek.

Je to problém, který se dá řešit, ale spíše během několika let. Zákoník práce ovšem nařizuje, aby se tak stalo od prvního ledna. Socialistické nadšení pro ochranu zaměstnanců tedy způsobí starosti manažerům a zaměstnancům nemocnic, a v důsledku i pacientům.

Snaha vlády ODS odložit platnost zákoníku práce asi nevyjde, protože komunisté i sociální demokraté mají dost důvodů, aby zákoník bránili. Historie je o to smutnější, že ohrožení kvality je opravdu reálnou hrozbou. Jaké mohou mít takové ideologické zásahy důsledky, totiž dokazují první zprávy, které hodnotí vývoj zdravotnictví v letošním roce. Středolevá vláda se rozhodla posílit roli státu ve zdravotním systému a činila tak nevybíravými metodami. Jistě i leccos zlepšila, postupovala však podle pravidla "když se kácí les, tak lítají třísky". Příkladem byla úhradová vyhláška, kterou za nesouhlasného pokřiku lékařských pojišťoven a lékařských organizací prosadil bývalý ministr David Rath. Dnes se ukazuje, že protestní hlasy byly do značné míry oprávněné. Ze statistiky Všeobecné zdravotní pojišťovny například vyplývá, že výdaje za léky v soukromých ordinacích poklesly o deset procent. To jsou sice pěkné úspory, zaplatili však za ně pacienti tím, že museli předpisy obtížně shánět a někdy se bez obvyklých preparátů obejít. V nemocnicích se zase odkládaly operace, zvláště ty, které odložit šly - vidět to je na údajích o počtu ortopedických operací.

V příštím roce už vyhláška zdravotníky strašit nebude, protože pod dohledem ministra zdravotnictví se dohodli na finančních podmínkách samotní lékaři s pojišťovnami.

Ovšem ideologický problém se vrací v ještě jednou v podobě nového zákoníku práce.

Pro zdravotníky jsou zkušenosti se zásahy státu poučné. Nepochybně se teď budou chtít na všem domluvit pokud možno jen sami mezi sebou a neřešit případné konflikty před ministerskými úředníky. Také mohou být mnohem víc vstřícní k reformě, kterou chystá nový ministr Tomáš Julínek.

Ten už v posledních týdnech oslovil ostatní parlamentní strany. Chtěl by jim vysvětlit, že ruka státu se musí omezit pouze na stavbu a údržbu mantinelů, ve kterých má zdravotnický provoz probíhat.

Znamená to tedy vydávat zákony a stanovit pravidla, podle kterých se bude hodnotit kvalita zdravotnické péče. Zbytek, tedy organizaci práce a samotné léčení už může nechat na zdravotnících, kteří budou pod důslednou kontrolou veřejnosti.

Nutno dodat, že vláda i ministerstvo v posledních letech dělaly pravý opak. O pravidla se nestaraly, ale do zdravotnického systému zasahovaly s nadměrnou razancí.

Zákoník práce poslouží Julínkovi za příklad, který může pomoci takové myšlenky prosadit. Ukazuje totiž, jak může být zdravotnický resort nedomyšleným zásahem státu či politiků poškozen. Když se ve zdravotnictví kácí les, nelétají přece jen třísky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .