Zákonodárci, Ústavní soud a vláda
Poslanci dělali co mohli. Pro jistotu projednali rychle novelu ústavního zákona o rozpuštění sněmovny, kterou navrhl před časem Senát a ta snad už nebude napadnutelná, protože je dostatečně obecná. A dobře udělali, i když to příliš nesvědčí o jejich profesionalitě, protože stejně tak, dřív projednali a schválili novelu Ústavy, již teď Ústavní soud napadl.
To je totiž na celém sporu nejhorší: takřka nepozorovatelná, ale přesto existující jemná rivalita mezi soudci a politiky. Je ovšem pravda - a to by měl vědět politik i poslanec neprávník - že změny v Ústavě nemají být na jedno použití. Ale v tom případě by se mi zdálo tak jako tak racionálnější i pochopitelnější argumentovat - proti současnému odůvodnění zkrácení poslaneckého období - nepřípustnou jednorázovostí spíš než článkem devět, bodem dvě Ústavy. Ten totiž říká, cituji doslova, změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná, konec citátu. Ruku na srdce - je zkrácení volebního období změnou podstatných náležitostí demokratického právního státu? Co jsou ale z definice podstatné náležitosti demokratického právního státu? Kdo to má rozhodnout?
To má, v případě různých názorů, rozhodnout Ústavní soud a ten ve čtvrtek, desátého září rozhodl: Melčákova stížnost je oprávněná, zkrácení volebního období je protiústavní a volby se nebudou konat devátého a desátého října. Ano, musí zde být arbitr, jehož názoru se musí politici podřídit. Nechť jím je Ústavní soud, i když odůvodnění rozsudku, jež četl soudce-zpravodaj Pavel Hollander bylo - podle mého názoru - příliš rétorické a akademické a velmi často se věnovalo i všeobecným podmínkám demokratického systému. To s konkrétním rozsudkem v mnohém nesouviselo a bylo až - možná v důsledku dosavadní nedostatečné ústavní tradice - didaktické.
Ale nejsou slova renomovaného právníka Jiřího Přibáně spíše přáním, jež bývá otcem myšlenky a nepůsobí v naší skutečnosti příliš nadneseně? Ten totiž říkal, ještě před zasedáním soudu, cituji: společnost, která nedůvěřuje svým soudcům a nerespektuje je, zákonitě směřuje k politické zvůli a zkorumpované vládě, konec citátu. To je jistě pravda. Ale opět ruku na srdce: jsou soudci našeho Ústavního soudu zcela nestranní? Ať už právem, nebo neprávem, nemluvili jsme dříve o Havlových ústavních soudcích a nemluvíme teď o Klausových ústavních soudcích, podle toho, který prezident je jmenoval? I když s nimi musel souhlasit Senát? Ale složení Senátu je přece také výsledkem voleb a senátoři také zastupují jednotlivé strany.
Tlak na brzký či vzdálenější termín voleb je u jednotlivých stran dán jejich zájmy, ať politici říkají co chtějí. Cui bono, říkali latiníci. Sociální demokraté momentálně vedou v preferencích, tak je nabíledni, že chtějí volby co nejdřív, dokud jim ta procenta ještě vydrží. Občanští demokraté zřejmě přece jen v očích občanů ztratili toskánskou aférou část podpory, tak by se v skrytu duše asi nezlobili, kdyby byly volby později, aby lidé mezitím na Toskánsko zapomněli. A prezident? To už je jen spekulace - ale zhrzená láska hory přenáší. Neměla by být jeho bývalá strana spíše poražena, když ji on už nevede? I když vystoupil velmi razantně proti rozhodnutí Ústavního soudu. A Melčák? Je to všechno z jeho hlavy? A poslanci? Dělali, co mohli, o tom svědčí i pohotové projednávání několika zákonů v prvním čtení, což znamená, že počítali ještě před čtvrtkem i s možností ještě další schůze v tomto volebním období.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský měl pravdu, když říkal v Otázkách Václava Moravce, že je rozhodně v zájmu veřejnosti vědět, zda volby, které by už proběhly, budou, nebo nebudou případně zrušeny. Že je rozhodně lepší to vědět před těmi volbami než po nich. My už tedy víme, že v původním termínu volby nebudou, ale to má mnohé praktické důsledky.
Překlenovací vláda Jana Fischera bude totiž vládnout zřejmě déle, takže bude muset rozhodovat o věcech, o nichž měla už rozhodovat vláda, která vzejde z voleb. Nevím, co je závažnější: schválení Janotova státního rozpočtu, s ním související přijetí nových zákonů a odvrácení hrozby rozpočtového provizoria, nebo problém privatizace Českých aerolinií? Dokončení výběrového řízení na ekologickou zakázku za více než sto miliard, i když ty miliardy mohou být rozloženy do delšího než ročního období, nebo snaha zabránit koupi akcií České rafinérské ruskými firmami, jak nás na to upozorňuje týdeník Respekt? Nehledě ke kauze stále aktuálnějšího zájmu ruských zpravodajců o Českou republiku, o její politiku a o její hospodaření.
Nevím. Ale myslím si jedno: zahájit schůzi Poslanecké sněmovny a nevědět, zda to bude v tomto volebním období schůze poslední, nebo ne, je v každém případě špatnou vizitkou a snižuje důvěru občanů ve stát, v němž žijí.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
