Zastavte privatizaci
Ujasnit si co vlastně chce, by měla vláda v severních Čechách. Přitom se už do 14 dnů čeká, že prodá Severočeské doly jedné ze tří finančních skupin, Penta, J&T nebo Appian. Možná nějak skutečně rozhodne, protože potřebuje peníze, ze kterých by se letos stavěly dálnice. Přesto by se měla ještě jednou zamyslet. Není přece obchodník s realitami, ale nese odpovědnost za region, kterého se privatizace týká. Zcela vážně by měla promyslet i to, jestli privatizaci i raději vůbec nezrušit.
Problém severních Čech je složitý, vážou se v něm nejrůznější motivy z ekologie, ekonomiky a sociálního prostředí. Kraj zničila a dosud ničí intenzivní těžba uhlí. Dopad na přírodu je drtivý, protože surovina se těží v povrchových dolech, které pokrývají plochu sta kilometrů čtverečních. Socialistická přezaměstnanost skončila tím, že desítky tisíc lidí jsou bez práce a to ještě region čeká útlum těžby. Namísto monokultury dolů a těžkého průmyslu v kraji nejsou jiné podniky a ani se do zničeného prostředí nehrnou. Proto se může nezaměstnanost ještě prohloubit. Pokud by to takhle šlo dál, vytěžená krajina zůstane pustá, chudá a nehostinná. Dílčí kroky tedy nemusí být vůbec efektivní.
Když je problém složitý, potřebuje radikální řešení a těžko může nést odpovědnost někdo jiný než vláda. Dosud se o tom ale moc nemluvilo. Postup je teoreticky jasný - doly musí během těžby ukládat peníze na rekultivace a pak postupně obnovují krajinu. Připravují její nové využití, bývá zvykem, že v nových prostorách pokrytých lesy a zatopených jezery převažuje turistika. Tohoto scénáře se ale Česká republika drží až v posledních letech, a to ještě jenom zčásti.
Peníze na rekultivace se začaly ukládat před 10 lety, proto je předem jisté, že nejméně polovinu částky, která může překročit 100 miliard, zaplatí státní pokladna. Probíhající rekultivace dosud zaměstnávají málo lidí, další aktivity na obnovu krajiny dosud nenavazují.
Doly jsou zkrátka v útlumu, státní správa a podniky se ale, až na výjimky, chovají tak, jako by žádný útlum nebyl a normálně se těžilo.
Přitom hned za Krušnými horami je vidět dobrý příklad. Útlum hnědouhelných dolů v Sasku organizuje státní podnik. Celou akci řídí, vedle toho vypisuje projekty a dokonce provádí sanace krajiny. V jiných zemích předává část zmíněných aktivit soukromým firmám, vždy si ale nechává hlavní dohled. Může to jít hůře či lépe, směr je ale správný a někam se dojde.
Česká vláda dosud nechává jít věci samospádem a asi nikde se přehnaná důvěra v neviditelnou ruku trhu nevymstila jako v severních Čechách.
Dočkali jsme se skvělých improvizací, výsledkem je ale nepořádek a pocit, že se nic nemění.
Severočeské doly se skládaly ze čtyř částí, z kterých byla jedna zrušena, jedna privatizována a dvě zůstaly státní. Pro chystaný útlum je přitom lepší spojit těžební podniky do jednoho velkého celku.
Stát investoval desítky miliard do odsíření elektráren, začalo se vážně s rekultivacemi, z pohledu občanů se ale situace k lepšímu nezměnila, protože zase vzrostla nezaměstnanost. Prodej je pokračováním nastoupené cesty vedené přesvědčením, že trh všechno vyřeší. Už podnikatelské záměry zájemců ale prozrazují, že pod jejich vedením se Severočeské doly lídrem obnovy regionu nestanou. A to ještě noví majitelé své sliby nemusí splnit a jako soukromé firmy s nevelkou tradicí mohou zkrachovat. Což je v případě obnovy regionu z principu nežádoucí věc.
Je teď otázkou, co vláda udělá. Jestli šlápne na plyn a pojede dál s důvěrou, že to zase taková katastrofa nebude a nebo se přece jen ještě zamyslí co dál. To znamená, že předloží jasnou koncepci útlumu hornictví a podle ní zhodnotí, jestli jí projekty zájemců o Severočeské doly odpovídají.
Je nasnadě, jak by se měla rozhodnout. Severní Čechy dosud žijí v socialismu, protože lidé bývají závislí na práci v jediném podniku. Z jejich pohledu to vypadá, že nová doba přinesla pouze chaos. Jednání o privatizaci tak dává vládě možnost jasně říct, co se v severních Čechách změní k lepšímu. Tím může dát místním občanům to nejdůležitější. Totiž naději.
