Zbytečná schůzka v Bratislavě

Na čem se tedy Češi se Slováky shodli? Jen ze zmíněného postoje se dá vyčíst ledacos. Za prvé, východoslovenští Romové opravdu žijí v těžkých podmínkách. Často bydlí v osadách, v chatrčích z prken a vlnitého plechu, bez vody a bez kanalizace, topí dřevem z okolních lesů. Mnozí z nich obývají zdevastované paneláky na sídlištích v Košicích, nebo v Michalovcích. Bez práce jsou téměř všichni a jediným příjmem byly sociální dávky. Ty se stále snižují. Příští škrty v dávkách provede slovenská vláda prvního února příštího roku.

Romové východního Slovenska tedy jsou na šikmé ploše a nikdo neumí předpovědět, jak budou reagovat, když přijdou o další peníze. Jejich osady a panelová ghetta se mohou propadnout do spirály zločinu. Hlavním rizikem jsou lichva, obchod s drogami a prostituce. Mnozí tedy utíkají do Čech. Během letošního roku jich požádalo o azyl celkem dvanáct set, zpráva tuzemského ministerstva vnitra dodává, že nejméně třikrát tolik se jich přistěhovalo nelegálně. Pro srovnání - pět tisíc českých Romů v Kanadě bylo důvodem k zavedení víz všem českým občanům, dvanáct set českých Romů v Anglii vedlo k vízové hrozbě ze strany Britů. Může být v příštím roce situace horší? Neexistuje důvod, proč by neměla být.

Zatím migrace nezpůsobuje skutečně kritické problémy, míní představitelé Česka a Slovenska v prohlášení z tohoto týdne. Tím bohužel míní, že nezpůsobuje problémy bílé většině, protože Romové ve vážných potížích opravdu jsou. Stačí si představit nezaměstnaného otce rodiny. Po několika letech bez práce může ztratit naději, že nějakou najde. Může se třeba zadlužit u lichváře a ten získá kontrolu nad veškerými jeho financemi. Není asi třeba připomínat opravdu kritické, byť skutečné scénáře - dlužníka zmlátí, podpálí mu dům, prodají jeho dcery do nočních klubů. Stačí, že nezaměstnaný a zadlužený živitel rodiny nemá šanci z osudového kruhu uniknout. Pokud má ještě slovenské občanství a nedostává žádné dávky, je odkázán na nezákonný způsob obživy.

Česká i slovenská společnost jsou konfrontovány se skutečnou chudobou a nevědí si rady. Vládní představitelé, kteří nepochybně jsou slušní lidé, se omezují na prohlášení, že ti Romové na tom jsou opravdu špatně, zatím ale nedělají příliš velké problémy bílé většině. Budeme jen monitorovat, jestli bída Romy nedonutí k migraci.

Co také můžeme dělat? Hájí svůj postoj představitelé obou států. Začínáme projekty, které by Romům umožnily slušně bydlet. Chceme jim dát kvalitní vzdělaní, mohou se spolehnout, že jim pomůžeme na trhu práce. Když oni se ale nechtějí zapojit.

Slovenský prezident Robert Schuster dobře ví, že problém je opravdu velký. Proto se rozhodl svolat konferenci, kde představitelé pěti států s výraznou romskou menšinou - Slovenska, Česka, Maďarska, Bulharska, Rumunska - přednesou své potíže zástupcům Evropské unie. Spolu s nimi najdou celoevropské řešení, které konečně obrátí vývoj správným směrem.

K tomu lze říci dvojí:

Za prvé, předem je jasné, že konference nemůže přinést žádný významný výsledek. Když se řeší problém Romů jako problém romského etnika, míří se úplně špatným směrem. Romové jistě mají nějaké kulturní základy, zachovávají některé tradice - co to ale má společného s jejich špatnou sociální situací? Jejich komunitám může pomoci, pokud získají sebevědomí a budou hrdí na svůj původ. Jestli ale tímto způsobem někdo najde práci, anebo se dostane ze spárů lichvářům, lze vážně pochybovat. Chudí Romové stejně jako chudí Češi či Slováci musí být objektem vážně míněné sociální práce. K tomu je třeba peněz, dobrých nápadů a obětavých lidí.

To je také druhá námitka: můžeme žádat Evropu o peníze, Brusel ale situaci chudých ve střední Evropě nevyřeší. A pokud peníze nepošle, bude to chyba tamních úředníků? Bližním musí pomoci Češi, Slováci, či Maďaři sami. Přehodit problém na někoho jiného - jak je to neodpovědné a nedůstojné.