Zdání klame?

Druhý největší růst zaznamenala burza v Praze, jejíž index PX50 vzrostl o téměř sedmnáct procent. V těsném závěsu následovaly akcie na Slovensku přírůstkem šestnácti procent. Maďarská burza si připsala necelých devět a půl procenta, zatímco polská vybočila z řady a zaznamenala mínus dvou celých sedmi desetin procenta.

Ve srovnání s německým burzovním indexem, který se propadl o čtyřicet procent, to ale byl stejně vlastně vynikající výsledek. Bohužel o skutečném stavu akciových trhů ve Střední a Východní Evropě nevypovídají tato úctyhodná čísla téměř nic. Ruský index RTS profitoval ze stoupajících cen ropy. Táhly jej nahoru ropné společnosti a energetický koncern UES. O pozitivní vývoj české burzy se zase postaraly především akcie Komerční banky, jejichž cena se v průměru roku více než zdvojnásobila.

Také akcie České spořitelny, nahrazené loni v říjnu akciemi jejího nového vlastníka rakouské Erste Bank, se vyvíjely dobře, ačkoliv nedosahovaly tak pohádkových zisků, jako Komerční banka poté, co jí převzala francouzská bankovní skupina Societé General. Stoupající cena akcií byla podmíněna vynikajícími hospodářskými výsledky obou finančních institucí, jenomže ty jdou pouze zčásti na konto restrukturalizace a modernizace, prováděné novými vlastníky.

Obě banky profitovaly ve skutečnosti také z odstranění své dluhové zátěže, kterou vzal na svá bedra stát. Dalším tahounem české burzy byly akcie tabákového koncernu Philip Morris, jejichž hodnota se zvýšila v průběhu loňského roku o pětatřicet procent. Jedná se o jeden z vydařených příkladů kupónové privatizace druhdy státního podniku Tabák. V průběhu devadesátých let skoupil více než dvě třetiny akcií podniku, který ovládá osmdesát procent tabákového trhu v České republice, holandský koncern Philip Morris.

Zbytek zůstal na burze a patří tam k nejlikvidnějším titulům. Firma o sobě sice poskytuje pouze ty informace, které nezbytně musí, ale každý rok vyplácí dividendu kolem deseti procent ceny akcie. To se v časech, kdy mají globální kapitálové trhy problémy, samozřejmě rozkřiklo i v zahraničí.

Nepodařená privatizace a škody z povodní stojí za loňským poklesem akcií Unipetrolu o zhruba čtvrtinu. Akciím ČEZu, jehož privatizace byla rovněž odložena, pomohla naproti tomu částečně povolená fúze s některými distributory k ročnímu výnosu devatenácti procent. Další vývoj je ale nejistý a totéž platí o Telecomu.

Kdo vsadil na jeho akcie, prodělal loni přes třicet procent. Oproti očekávání totiž akcionáři na mimořádné valné hromadě v prosinci neodsouhlasili výplatu dividendy, kterou si údajně stát chtěl vylepšit bilanci poté, co sešlo z plánované privatizace. Stejné očekávání se ale bude pojit s příští řádnou valnou hromadou Telecomu v roce letošním.

Faktem je, že akce českých podniků, stejně jako akcie v ostatních reformních zemích ve Střední Evropě, platí za spíše podhodnocené. Na druhé straně se však s nimi obchoduje jenom v malých objemech, takže tamní kapitálové trhy zachraňují de facto dluhopisy. Na pražské burze je vlastně jenom sedm likvidních titulů, z nichž jeden jediný, totiž akcie rakouské Erste Bank, přišel na burzu sice nově, ale výměnou za Českou spořitelnu.

Pro peníze si české podniky, stejně jako většina podniků v Polsku nebo v Maďarsku, stále ještě chodí spíše do bank než na burzy. Ty tak neplní svůj prapůvodní účel. V České republice se kromě toho potýká kapitálový trh dodnes s přítomností RM systému coby pohrobka kupónové privatizace, který se přes veškeré urgence z Bruselu drží při životě. Na Slovensku se naproti tomu loni stal tamní RM systém jedním z členů burzy. Na rozdíl od Slovenska má tedy český kapitálový trh generální úklid teprve před sebou.